Pavlinina tchyně, Margarita, byla velmi dobrá hospodyně, manželka a matka. S láskou se starala o svého manžela a děti.
Domácími pracemi svého manžela a své děti nezatěžovala. Dělala všechno sama, protože oni jsou unavení. To, že je sama unavená, je nesmysl, pro ni byla pohoda rodiny na prvním místě.
Pavlina je přesný opak své tchyně. Před pětadvaceti lety se provdala za Tomáše, nejstaršího syna v rodině. Pavlina hned po svatbě začala Toma vychovávat dle svého.
Tomáš dělal všechny domácí práce na stejné úrovni jako Pavlina. A když se narodily děti, tak i oni měli na starostí část domácí práce.
Od první třídy si uměli sami ohřát polévku nebo připravit základní pokrm, například smažit vajíčka, uvařit párky, brambory a těstoviny.
Myli nádobí, sami se připravovali do školy a uměli používat pračku. Pokud něco dělali špatně, tak to byl jejich problém a museli z této situace čerpat životní zkušenosti.
Za takový postoj k domácím záležitostem byla Pavlina považována za línou, špatnou hostesku a hroznou matku. A při každé příležitosti tchyně vyjádřovala Pavlině svou nespokojenost a učila ji, jak milovat svou rodinu. Jen ve své rodině problémy neviděla.
Dcera Margarita stále čeká na maminku, aby jim připravila jídlo a uklidila byt. A tchyně byla dokonce hrdá, že ji dcera tak miluje, že se bez ní neobejde. Obyčejnou závislost a nepřizpůsobivost k životu brala jako lásku.
A tak děti Pavliny a Tomáše dospěly, stali se samostatnými, zodpovědnými a přizpůsobivými k životu. Chválili je ve škole a pak i v univerzitě.
„Jsi špatná matka, je úžasné, že máš tak dobře vychovaní dětí,“ často jsem slyšela od své tchyně.
A časem dospěla k závěru, že moje dětí mají její geny.
PSALI JSEM: „POLOŽIL JSEM SYNA NA HRUĎ SVÉ MANŽELKY, ABY NAPOSLEDY POCÍTIL SVOU MATKU“