Jsem v rodině nemilované dítě, ale chtějí, abych se starala o nemocnou matku

Juliin příběh.

Vyrostla jsem ve velké rodině, jsem nejmladší. Mám dva starší bratry a dvě sestry. Matka nechtěla páté dítě, ale bylo příliš pozdě na potrat, takže jsem se narodila. Celý život jsem se ale cítila zbytečná.

Rodiče byli hrdí na své syny, atletičtí, chytří, krásní. Vystudovali univerzity, mají prestižní práce a jezdí na služební cesty do zahraničí. Manželky jsou krásné, draze oblečené, mají vlastní auta. Děti studují na prestižních školách. Cestují pouze do zahraničí. Opravdu je neznám. Když jsem se narodila, už žili a studovali ve velkém městě. Nikdy jsem nebyla přítomna v jejich životech.

Moje matka vždy nutila starší sestry, aby mě hlídaly, a to jim vadilo, takže mě upřímně nenáviděly. Rodiče jsou také hrdí na mé sestry. Jedna je herečka, a druhá se provdala za bohatého muže. Stejně jako bratři má velký dům, auta, soukromou školu pro děti, dovolené v zahraničí. Také nejsem přítomna v životech svých sester.

Vždy jsem byla smolařka, šedá myška, hloupá dívka. Nekonečně mě srovnávali s mými staršími bratry a sestrami.

Po škole jsem nastoupila na školu šití v našem městě a stala se švadlenou. Miluji svou profesi. Pracuji v ateliéru, mám hodně klientů. Snažila jsem se kontaktovat své příbuzné co nejméně. Zpočátku žila na koleji, poté si pronajala byt.

Měla jsem manžela a syna. Měli jsme svůj malý svět a my tři jsme byli šťastní, bylo to nejlepší období mého života. Ale jednoho dne se tento svět zhroutil. Můj manžel a syn zemřeli při autonehodě. Moje kolegyně mi pomohli překonat toto neštěstí. Od příbuzných nebyl žádný soucit ani pomoc.

Uplynulo deset let a já žiji krásnými vzpomínkami. Mám přítele a doufám, že budu mít vážný vztah.

A teď moje rodina potřebuje Julii. Otec zemřel a matka je paralyzovaná, nyní leží a potřebuje péči. Každý našel důvody, proč matce nepomáhat, každý má děti, rodinu, práci, život v jiném městě. Pouze Julie může. Ale já nechci. Celý život mě ponižovali a teď si vzpomněli.

Přesvědčují mě, říkají, že matka mi zanechá byt. Ale nic od nich nepotřebuji, můj manžel mi zanechal. Volají, snaží se mě přesvědčit, pak vyhrožují. Ale já nechci, ať si to vyřeší sami mezi sebou.

PSALI JSME: CELÉ MLÁDÍ JSEM SE STARALA O NEMOCNOU TCHYNI, ALE VE ZÁVĚTI JSEM UVEDENÁ NEBYLA

PŘIPOMÍNÁME: MÁMA ZESTÁRLA. KDO BY SE O NI MĚL STARAT