Můj život je takový, že jsem připravena na extrémní krok. V tomto případě nemohu téměř nikomu říct o svém neštěstí a svých pocitech, nikdo to nepochopí. A s největší pravděpodobností odsoudí, to je ještě těžší.
Mám tři děti. Ráda bych napsala, že máme my s manželem, ale ne. I když muž je tady hlavní viník, pokud se to dá říct.
Několik let jsme žili v manželství bez dětí a manželovi to docela vyhovovalo, dokud se u jeho přátel nezačaly objevovat děti. A stejně jako většina mužů chtěl mít své potomky. Teprve teď si uvědomuji, že nic nechtěl, jen se styděl být bílou vránou.
Děti jsem moc nechtěla, tak jsem řekla, že péče o ně bude pro nás dva stejná. Manžel souhlasil. Narodily se dvě děti. Manžel s nimi opravdu pomáhal, ne tak, jak jsem si samozřejmě přála, ale pomáhal.
A pak se u jeho kamaráda narodílo třetí dítě, a můj manžel okamžitě si přál srovnávání účtů s kamarádem. Malá nuance, máme dvě dcery, takže jsme nutně potřebovali „dědice“.
Manžel mě dlouho přemlouval. Sliboval, že vše bude pomáhat, finančně zajistí atd.
Podlehla jsem jeho přemluvím, a porodila třetí dítě. A pak se manžel náhle změnil. Nezajímal se ani o syna ani o starší děti. Zajímala ho jen práce, když byl doma, tak seděl u počítače a setkával se s kamarády.
Jsem divoce unavená, teď je všechno na mě – dům, děti, práci a vše doma. Babičky nám nepomáhají. Jsem připravená odejít a nechat děti manželovi. Ale pak přišlo překvapení, když jsem mu to chtěla naznačit a vyděsit, on mi jako první řekl, že je unavený a že přemýšlí o rozvodu. Děti si zřejmě nemá v úmyslu nechat.
Ale když zůstanu sama s dětmi, tak vůbec nevím, co bude. Takže vůbec nevím, co mám dělat.
PSALI JSME: FRANCOUZKY NETLOUSTNOU: 9 JEDNODUCHÝCH PRAVIDEL ŠTÍHLOSTI FRANCOUZSKÝCH ŽEN
PŘIPOMÍNÁME: TCHYNĚ K NÁM PŘICHÁZÍ S NESNESITELNOU VNUČKOU A VINÍ ZE VŠEHO MĚ