Táta odešel do jiného světa, když jsem byl ještě malý. Matka se musela vyrovnat sama, vychovávat a zajišťovat nás. Ale ani v nejtěžších chvílích nepožádala tchyni o pomoc.
Maminka musela pracovat současně ve třech zaměstnáních, aby mohla platit nájemní bydlení, krmit nás, oblékat, dát nám vzdělání. Vzpomínám si, že mi bylo sedmnáct let, když jsem pracoval v obchodě. Měl jsem za úkol balit zboží. Moc jsem chtěl tehdy nový počítač, tak jsem tam rok tvrdě pracoval. Ale nikdy se nepodařilo shromáždit požadovanou částku.
A jednou jsem úplně náhodou slyšel, jak matka prosí půjčit peníze od tchyně, mojí babičky, aby zaplatila operaci. U matky našli kýlu. Máma nikdy nemohla ušetřit nějaké peníze, každý měsíc všechny peníze šli na rodinu. Ale pokud taková příležitost padla, pak složila peníze do „záchranného kelímku“, takové vázy-skrýše.
Dal jsem tam všechno, co se podařilo vydělat za letošní rok. Počítač počká. Nebylo tam mnoho peněz, asi šest set dolarů.
Vzpomínám si, jak radostná maminka říkala babičce do telefonu, že už si nemusí nic půjčovat, na operaci stačily peníze.
PŘIPOMÍNÁME: “NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY“: ANETA VIGNEROVÁ PROZRADILA, ZDA JIŽ PLÁNUJE SVATBU