Už je to mnoho let a někteří nemohou zapomenout na mé šaty. Byli jsme mladí a jedna z mých kamarádek se chystala vdávat. Byla to první svatba mezi kamarády a já dostala roli svědkyně.
Netušila jsem, co mám dělat a nikdy jsem nebyla na svatbě ani mezi hosty. Sláva internetu, který v té době již byl, a podařilo se mi najít všechny potřebné informace.
Celou organizací se zabývali rodiče mladých a mě nejvíce zajímala jiná otázka – co si vezmu na sebe.
Koupila jsem zlaté šaty v flitrech, zlatou kabelku a zlaté sandály na vysokém podpatku. Vypadala jsem naprosto skvělé!
Jenže materiál nebyl příliš kvalitní a flitry se z něj opadávaly. Na jednu událost se bude hodit, pomyslela jsem si tehdy a šla po boku kamarádky slavit její svatbu.
Mezi hosty na svatbě kromě svobodných přátel ženicha bylo mnoho manželských párů různého věku, které pozvali rodiče. Všechny ženy a dívky mě tiše nenáviděly a hádaly se svými kavalíři, pokud na nich byly vidět stopy mých šatů. A šaty nemilosrdně sypaly flitry všude, kam jsem chodila.
Navíc zábava, taneční parket, soutěže, nestabilní podpaždí, zkrátka všichni muži byli ohroženi. Jedna velmi působivá paní dokonce udělala skutečný skandál a odešla ze svatby, protože její manžel měl všechny dlaně v mých flitrech. Asi jsme tancovali s ním.
Ještě, že nevěsta byla tak nervózní, že se opila šampaňským ještě na začátku. Určitě by se urazila, že jsem v její den přitahovala tolik pozornosti. Ale ostatní kamarádky zapřísahaly, že na jejich svatbě mě pustí jen v burce.
PŘIPOMÍNÁME: „BYT ZŮSTANE JEN VNUKOVI. NECHCI NIC SLYŠET“