Je neslušné přijít na návštěvu s prázdnýma rukama. Vyhodila jsem ho a nestydím se, nechci před tím zavírat oči

Nechci ztrácet čas se špatným mužem. Ano, samota zabíjí, ale jak osamělá můžeš být s člověkem, který ti nevyhovuje!

Nedávno jsem potkala muže, všechny moje přítelkyně mi říkaly, jak je dobrý. Trvaly na tom, že bychom se měli poznat, a uspořádaly nám rande naslepo. A na tomto údajně náhodném setkání se mi opravdu zalíbil. Procházeli jsme se v parku a povídali si o nejrůznějších drobnostech. Pak jsme šli do kina.

A rozhodla jsem se ho dokonce pozvat na návštěvu a poradit v pracovních záležitostech. Ale muž není hlupák, že? Chápe, že konzultace doma u osobního počítače není jen tak. Že běžné klienty zvu do kanceláře a beru za to peníze, ale pro něj jsem otevřela soukromý prostor.

Ale přišel na návštěvu s prázdnýma rukama. Nepřinesl žádné sladkosti ani láhev vína jako dárek, i když máme platící klienty, kteří za dobrou práci posílají květiny.

Zavolal předem a zeptal se, jestli čekám.

„Čekám, samozřejmě, už mám všechno připravené,“ ujistila jsem ho. „Kdy přijedeš?“

„Hned po práci, přímo z kanceláře, abych se nezdržoval.“

Připravovala jsem se na tento večer. Nechtěla jsem vypadat jako dáma, která od nápadníka něco očekává. Ale zjevné sympatie mezi námi napovídaly, že je čas se políbit.

Položila jsem na stůl misku s ovocem, udělala lahodný čerstvý čaj a chlebíčky s uzeným lososem a připravila večeře. Obyčejné chutné domácí jídlo. Aby nebylo jasné, že je to speciálně pro něj, ale bylo jasné, že jsem se snažila.

Pečlivě jsem uklidila celý byt, vyměnila ručníky a jiné maličkosti. Nalíčila jsem se, oblékla krásné šaty.

Přišel můj obdivovatel, překvapilo mě, že nepřinesl květiny. Ale samozřejmě jsem nic neřekla. Nemůže ode mě dostat konzultaci, povečeřet a prostě odejít, že? Asi něco připravil.

„Tak lahodně voní!“

„Ano, pomyslela jsem si, že musím tě nakrmit večeří, pravděpodobně jsi naposledy jedl jen ráno.“

„To je od tebe moc hezké! Ženy dnes jen čekají buď na květiny, nebo na drahé potraviny. Dobře, že jsem nic nekoupil…“

Cítila jsem se tak znechuceně. Mlčky jsem ho vyvedla na chodbu. Řekla jsem mu, že jsem úplně zapomněla, že musím odejít a nemám čas. No, sám si uvědomil, co plácnul. Volá mi, ale ani nechci odpovídat.

PSALI JSME: JAK SE UKÁZALO, MANŽEL SI MĚ VZAL JEN KVŮLI PENĚZŮM MÉHO OTCE. DOBŘE, ŽE JSEM TO ZJISTILA VČAS

PŘIPOMÍNÁME: MANŽEL VZAL VERONICE A DĚTEM VEŠKERÝ NÁBYTEK A DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE. PO 5 LETECH PŘIŠEL NA NÁVŠTĚVU