Právě jsem oslavila 55. narozeniny. Nikdy jsem nebyla vdaná. Mám ale dceru, je ředitelkou obrovské společnosti, kterou sama založila. Zná šest jazyků. Hodně cestuje a vede obchodní jednání se zahraničními partnery.
Nikdy neviděla svého biologického otce. Abych byla upřímná, jeho tvář si moc dobře nepamatuji i já. Byl to mladistvý letmý románek. Setkali jsme se na večírku s přáteli. Byl studentem, původně z Itálie. Okamžitě jsem se zamilovala.
Obecně se v mládí všechno děje rychle. Randili jsme, užívali si života a o měsíc později jsem si uvědomila, že čekám dítě. Můj přítel už odletěl do Itálie a já jsem zůstala sama. S dcerou jsme nedávno cestovali po celé Itálii. Ukázala jsem jí otcovu vlast.
Rodiče mě v tu chvíli podporovali. Řekli, že mi je už 20 let, nejsem mladá dívka a narození dítěte přinese naší rodině radost a štěstí. Moc jsem milovala mámu a tátu. Nyní nejsou naživu, ale vzpomínka na ně vždy zahřeje naši duši.
Jednou jsem potkala muže. Setkali jsme se v obchodě, začali jsme mluvit se a ukázalo se, že žije v sousedním domě. Rozvedený po dlouhou dobu, ale má dva syny, pracuje jako průvodce.
Začali jsme s ním častěji komunikovat. Ukázalo se, že muž byl vzdělaný a inteligentní. O několik měsíců později navrhl, abych se k němu přestěhovala a požádal o ruku. Já jsem tehdy řekla své ano. Co mě k tomu přimělo? Pravděpodobně mi vadily jen dlouhé roky osamělosti. Dcera je dospěla a má svou vlastní rodinu.
Ale pak se stalo nenapravitelné. Zanedlouho můj vyvolený se najednou rozhodl přestěhovat ke mně. Moc se mi to nelíbilo, ale ve vzduchu už bylo vidět napětí. Roky osamělosti se na mě působily jinak. Mám v hlavě své vlastní zvyky a je pro mě docela těžké vycházet s cizími lidmi.
Například v noci jsem začala špatně spát. Můj vyvolený v noci strašně chrápe a já to slyším. Po jeho pohybu prakticky nespím a ráno musím jít do práce. Noc pro mě začíná být nesnesitelná. Když přijde domů z práce, hází věci kamkoli.
Navíc nikdy nevypíná světlo v koupelně. Chápu, že to může znít hloupě, ale divoce mě to štve. Ráno jsem zvyklá vychutnávat si aromatickou kávu sama. A teď sedíme a spěšně pijeme kávu a diskutujeme o třeba o zprávách, které nesnáším.
Nelíbí se mi domácký vzhled mého budoucího manžela. Chodí po domě v starém sportovním oblečení s nataženými koleny. Ale chodí do práce v ideálním obleku. Možná si časem zvyknu. A pokud ne? Je mi toho času líto. Žila jsem tolik let sama a nyní do mého prostoru vtrhl cizinec.
Asi mám hodně stereotypů a jsem velmi vybíravá. Ale já s tím nemohu nic dělat. Možná není všechno tak špatné a chce to jen čas.
ČTĚTE TAKÉ: JAKO LOCIKA: TATO ŽENA UŽ SI 20 LET NEMYJE VLASY A TVRDÍ, ŽE PÉČE O NĚ JE VELMI JEDNODUCHÁ