Jak se naučit větší trpělivostí: Nyní s námi žiji rodiče, se kterými jsem nežil celých 30 let

Rodiče jsem k nám domů přivezl teprve před rokem. Ale už teď si uvědomuji, jak chybné bylo mé rozhodnutí. Musel jsem s manželkou souhlasit, bylo nutné postupovat úplně jinak. Ale už máme to, co máme. Iluze jsou už dávno pryč.

Poté, co maminka prodělala mrtvici a otec se v péči o ni ocitl zcela bezmocný, jsme se rozhodli s manželkou pro to, že je převezeme k sobě.

Nyní se usadili v kdysi prázdném dětském pokoji. Dcera a syn žijí na ubytovně, protože úspěšně studují v jiném městě. Malý, ale útulný pokoj našich dětí jim ale nevyhovuje. Chtějí se přestěhovat do naše s manželkou ložnice. Zdá se jim náš pokoj prostornější.

Je třeba říci, že s manželkou nejsme vůbec spokojeni. Rodiče mají pocit, že se svět najednou začal točit výhradně kolem nich. A my musíme plnit všechny jejich rozmary.

Moji rodiče se stali nedbalými, všude dělají bordel, jsou mrzuté a sobecké. Divím se, jestli tomu tak bylo i dříve a proč jsem si toho nevšímal.

Rodiče se o sebe nechtějí starat sami. Všude, kde chodí po bytě, zanechávají nepořádek. Oni, když jsme pryč, otevřou naši ložnici zavřenou na klíč a leží si v naší posteli a sledují televizi. Říkají, že v naší ložnici je to pro ně pohodlnější, i když jsme jim koupili velkou televizi a vybavili pokoj téměř stejně jako ten náš.

To trvá celý rok. Někdy oni chodí věn. Toto je pro nás samostatný test. Když se matka obléká, nezatěžuje se pověsit věci na věšák. Hodí všechno na zem. Táta nosí v domě boty, která nosí na ulici. Nezáleží na tom před ani po procházce. Prostě nevidí rozdíl. Je dobré, když někdy uhodnou a doma chodí v pantoflích.

S manželkou jsme unavení. Kde vzít trpělivost, abychom to všechno vydrželi?

PSALI JSME: KAREL GOTT VE SVÉ NOVÉ KNIZE PROZRADIL, JAK POZNAL SVOU OSUDOVOU ŽENU IVANU

PŘIPOMÍNÁME: „MÍŘÍ TO NA LIDI, KTEŘÍ BYLI VE SLOŽITÉ SITUACI“: KDY NABUDE PLATNOSTI NOVÝ ZÁKON, KTERÝ POMŮŽE ČECHŮM SPLATIT DLOUHOLETÉ DLUHY