Toto je příběh o tom, jak kluk dal drzé sprosťačce ve frontě za vyučenou.
V tu chvíli, když jsem se toulala po supermarketu a ukládala potraviny do košíku, jsem slyšela hysterické křiky dítěte. Opatrně jsem se sklonila a podívala se do mezery mezi policemi a všimla jsem si matky, která šla se svým synem.
Dítě mlátilo rukama o skleněné vitríny, chytalo vše, na co narazilo, a dokonce shazovalo potraviny z polic. Matka na to vůbec nereagovala a tiše si prohlížela data spotřeby. Nechtěla jsem se na to dívat a šla jsem k pokladně.
A oni šli a stáli uprostřed fronty.
Chlapec pokračuje v chytání všeho, co je na policích poblíž pokladny a míchá zboží. Matka stále nereaguje. Naopak, v určitém okamžiku se mi dokonce zdálo, že se souhlasně usmívá.
Ve frontě, přímo před touto matkou je mladý kluk. Za ní stojí šedovlasý, slušný muž v drahém obleku. Vypadá jako seriózní podnikatel nebo úředník. Trochu vlevo je stařík, asi sto let starý, kterého tyto matka a syn vytlačili z fronty.
Chlapec si však nemyslel, že to stačí, začal šlapat na nohu dědka a zvedl hlavu, aby se podíval na jeho reakci. Stařík mlčky snášel a chlapec začal silněji a rychleji šlapat na nohu. Starý muž ustoupil stranou, chlapec ho následoval a pokračoval. Je vidět, že dědka už bolí a samozřejmě je to nepříjemné.
„Můžete už uklidnit svého chlapce?“ aniž by zvýšil hlas, obrátil se na matku dítěte.
„My vychováváme dítě bez autoritativního tlaku. Dělá si, co chce! A formuje se jako čistá osobnost!“ řekla žena s neuvěřitelným významem.
„Jasně,“ přikývl stařík.
Po poslechu tohoto dialogu chlapec začal šlapat na nohu dědka se zdvojnásobenou horlivostí.
Kluk, který stál ve frontě, už nevydržel. U pokladny byly litrové sklenice medu se slevou. Vzal jednu z nich, otevřel ji a vylil med na hlavu ženy.
„Byl jsem vychován bez autoritativního tlaku! Tak jsem se zformoval,“ vmetl do tváře šokované matce, která odstraňovala med z obličeje. Po těchto slovech chlap pomalu opustil obchod.
Nastala pětisekundová pauza, kterou přerušil podnikatel, který stál za ní: „Vše je v pořádku! Zaplatím za med!“
PŘIPOMÍNÁME: JAK DÁT ZA VYUČENOU TCHYNI, KTERÁ NEUSTÁLE NAVŠTĚVUJE NÁŠ DOMOV BEZ POZVÁNÍ