Jak jsem dala lekci své tchýni, která chodila pořád na návštěvu bez pozvání

Moje tchyně Tamara je svatá žena, problém je ale v tom, že se rozhodla k nám chodit kdykoli se jí zamane.

Mému synovi je jeden rok, nemá žádnou chorobu a je velice pohledný, bohužel i trochu rozmarný. Pokud ho neuložíme do postele ve 20:30, nebude se mu vůbec chtít spát.

Moje tchyně to prošvihne a přijde přesně v půl deváté, aby si hrála s mým vnukem. Je to zejména kvůli práci, ze které nemůže odejít dříve.

Dvacet minut si užívá komunikaci se synem, baví ho a pak odchází. A já se až do půlnoci snažím uklidnit křičící dítě. Už dlouho přemýšlím, jak jí dát lekci. Jeden večer jsem ukládala syna do postele a snila o tom, že se s manželem podíváme na film. Najednou se ozval zvonek – moje tchyně.

Popsat mé pocity slovy je neskutečné. Můj syn byl také velmi rozmrzelý – prořezávaly se mu zoubky a bolelo ho bříško. Snažila jsem se uklidnit, tvářit se kysele a sehrát scénku.

– Dobře, že jsi tady! – Řekla jsem jí.

– Bolí mě zub, musím nutně k zubaři. Pohraj si s vnukem a ulož jej pak spát prosím, – dodala jsem.

V tu chvíli se na mě manžel podíval kulatýma očima. Hodila jsem mu klíče a nařídila mu, aby čekal u dveří.

– Jaký zub? Proč jsi nic neřekla? – zajímal se.

– Ano, no tak. Pojďme do klubu! Prostě vypneme telefon.

Vrátili jsme se o půlnoci, aby tchyně stihla poslední autobus. Dítě spalo a babička také. Celý byt byl pokrytý špinavými plenami a džusem. Tchyně spala na židli, opřená o rozprašovač. Po jejím líčení a stylingu nebylo ani stopy. A na jejích kancelářských kalhotách byla vidět hnědá skvrna.

Když nás uviděla, vyběhla jsem z bytu. Od té doby se objevovala jen zřídka a pouze na ohlášení.

 

PSALI JSME: JSEM UNAVENÁ Z PORODU, A PROTO MUSÍM PÍT PILULKY TAJNĚ OD SVÉHO MANŽELA. POVÍM PROČ

PŘIPOMÍNÁME: NEDÁVNO JSEM ZJISTILA, ŽE JSEM BABIČKA UŽ CELÝCH 17 LET: JAK ŽÍT DÁL