Jmenuji se Michal, je mi 24 let. Vystudoval jsem Vysokou školu a už více než rok pracuji. Nemám vlastní byt. Nemám ani svůj pokoj. Žijeme v bytě ve třech: já, moje máma a moje babička.
To se mi strašně nelíbí. Nikdy nemám možnost být sám. Vedle mě je vždy máma, pak babička. Ani sluchátka mě nějak nezachraňují. Neustále se se mnou snaží mluvit, když poslouchám hudbu, sleduji film nebo hraju nějakou počítačovou hru. To mě strašně štve.
Máma mě celý život vychovává sama. Pracuje jako sanitářka v nemocnici, dostávala celý život velmi malý plat. A zároveň tvrdí, že jsme s ní vždycky žili dobře, že jsem měl všechno a ona mě skvěle vychovala.
Asi se nikdy neožením, protože ve všech ženách vidím svou matku a cítím vůči nim strašnou nelibost. Vím jistě, že jen ženská výchova má na chlapce velmi škodlivý vliv.
Neexistuje žádný muž, který by žil s matkou a byl naprosto šťastný. Všichni muži, kteří nenávidí ženy, jsou neustále nuceni komunikovat se svými maminkami.
Vztah mezi matkou a jejím synem se přitom může vyvíjet dvěma způsoby. Varianta první: matka a syn budou otevřeně konfliktní a často se hádají. Druhá možnost: skoro nikdy se nehádají a vše je v klidu. Ale ve skutečnosti to vůbec není pravda. Tito muži se zdají být klidní a laskaví. A sami utrácejí peníze za hazard, alkohol nebo drogy.
Proto říkám všem mužům, které vychovávala jen maminka: pokud je vám více než dvacet let, měli byste s maminkou komunikovat co nejméně. Bude stačit, když ji navštívíte jednou týdně.
Matka ať si hledá muže a vy musíte hledat dívku.
PSALI JSME: MLADÁ RODINA ODVEDLA VYNIKAJÍCÍ PRÁCI NA STARÉM BYTĚ: DÝCHÁ Z NĚJ NOBLESA A SVĚŽEST
PŘIPOMÍNÁME: ŠKOLÁK HODIL LÁHEV S DOPISEM DO MOŘE A ZAPOMNĚL NA TO: PO TŘECH LETECH MU PŘIŠLA ODPOVĚĎ Z JINÉHO KONTINENTU