Vedle supermarketu, kam chodím, vždy sedí na lavičce poblíž fontány milá stará žena se smutným obličejem a požádá kolemjdoucí, aby jí dali trochu peněz na chléb a mléko.
Principiálně nedávám peníze žebrákům. Ale vždy kupuji jídlo. A pokaždé jsem se ptal ženy: co by dnes dala? Usmívala se a odpovídala: „Chci salám a porcovaný čaj.“ Nebo například konzervy a brambory.
Vždy jsem jí kupoval potraviny, mohl jsem něco dát sám.
Taška / Ilustrační foto / Zdroj: greenwhite.su
A nedávno jsem se ženu zeptal, co jí koupit, aby mohla týden jíst doma a ne sedět venku, už je zima.
Nestydila se, uvedla všechny produkty, které obvykle používá. Žádné drahé maso nebo alkohol, vše bylo skromné. Koupil jsem potraviny, přinesl jsem jí tašku a odešel domů s čistým svědomím.
Ale druhý den jsem šel na nákupy do supermarketu a uviděl, že ta stará žena opět sedí na lavičce.
Stařenka / Ilustrační foto / Zdroj: greenwhite.su
Přistoupil jsem k ní a řekl:
„Paní, všechno jsem vám koupil včera, proč tu zase mrznete?“
A stařenka věchýtek mi najednou odpovídá:
„Jdi do prdele, špekoun … Překážíš mi! Už toho mám po krk.“
Od té doby jsem přestal těm stařenkám věchýtkům pomáhat. Raději koupím dítěti ještě jednu hračku.
PSALI JSME: STAŘENKA CHODILA KAŽDÝ DEN ČÍST DO ODDĚLENÍ S KNIHAMI V SUPERMARKETU: VEDENÍ UČINILO OPATŘENÍ
PŘIPOMÍNÁME: STARÁ PANÍ ZAVOLALA POLICII A ŘEKLA, ŽE CHCE JÍST
