Chci promluvit o své situaci. Dcera se na nás zlobila, protože jsme jí nemohli koupit byt. Žije s námi v samostatném pokoji. Je jí už pětadvacet let, její kamarádkám rodiče mohli koupit samostatné bydlení a my ne.
O tom dcera mluví téměř každý den. Chce žít odděleně od nás, protože už nechce slyšet od nás rady a poučení. Už ji nebaví, že se staráme o její stravovaní a kontrolujeme v kolik hodin přijde domů. Chce žít odděleně a být nezávislá.
Ale nemůžeme jí s tím pomoct. Pronájem bytu není levný. Dcera pracuje, ale plat jí neumožňuje platit nájemní bydlení a zajistit si potřebné. Proto žije s námi.
Doufáme jen, že se jí podaří dobře se vdát. Ale i tady je vše v nedohlednu. Teď je ve vztahu s obyčejným chlapem. Její kamarádky, které si našly normální chlapy, si všechny vzaly hypotéku, a už mají děti.
Ale za hypotéky platí jejich rodiče z důchodu i přivýdělku. Snaží se najít další příjem, aby pomohli mladým. Ale nejsme na to připraveni.
Své dceři rozumím. Taky mě bolí, že jsem nedokázala zajistit svému dítěti bydlení tím, že jsem pracovala téměř celý život. Možná, že zajištění samostatného bydlení je povinností každého rodiče.
PSALI JSME: „JE KOPIE SVÉ MAMINKY“: DCERA MILLY JOVOVICH NA ČERVENÉM KOBERCI ZASTÍNILA VŠECHNY HVĚZDY SVOU KRÁSOU