„Co jsem od osudu nečekala“: Jak 28letá žena získala do své péče dvě adoptivní děti

Můj manžel byl informován o smrti jeho sestřenice z třetího kolena bez jakýchkoli špatných předzvěstí, prostě zazvonil telefon, někdo z rodiny nám to oznámil. Manžel ani netruchlil, nebyli si tak blízcí. Ale na pohřeb šel.

Po čtyřech dnech se nevrátil sám: doprovázeli jej synovci z dětského domova.

– Rozhodl jsem se, že nebudou žít v sirotčinci!

Soucítila jsem s neznámými dětmi, souhlasně jsem proto přikyvovala. Samozřejmě bych s tím nesouhlasila, ale jaké jsou alternativy?

Rozhodl se

Není to správné, s žijícími příbuznými odevzdat děti v oficiální domov, ale je mi jen 28! Chci mít vlastní děti. A co moje studium, moje stáž ve Skotsku?

Podívej, kromě bratrance tu nikdo jiný není? Zuzana měla bratra, ale ten je odmítá. Říká, že nemá doma správné podmínky, navíc jeho žena je zásadně proti.

Právě jsme prodali můj předmanželský byt, trochu jsme si přivydělali a pořídili si dvoupokojový. Provádíme rekonstrukci a já si teď nemůžu nechat tenhle vetší byt jen pro mě a manžela? V žádném případě. Představovala jsem si vlastní ložnici, oddělené místo pro obyvák, a nakonec budeme zase namačkáni v jedné místnosti.

Otec chlapců nebyl k nalezení, Zuzka raději rodila „sama pro sebe“ a od různých otců. A tak žili až do chvíle, kdy mladá žena zemřela na náhlou mrtvici. Chlapci byli nějakou dobu u babičky, ale stará žena si s nimi nevěděla rady, po smrti dcery se jí dramaticky zhoršilo zdraví.

A tady přicházejí do bytu. Ukázala jsem jim pokoj a děti se tam ostražitě podívaly. Můj manžel zavelil:

– Večeře se blíží, tak ať nepřijdete pozdě!

A já se na chlapce zmateně podívala, něco mě zmátlo. Synchronizovaně přikývli a šli se převléknout.

Nemohla jsem s nimi být. Všechno mě rozčilovalo, zejména jejich neustálé poddajné chování. Uklízeli po sobě, snědli všechno na talíři, poslouchali – ale byli odpudivě divní.

Manžel mě uklidňoval:

– Prožili tolik smutku. Takový šok. Postupně si na to zvyknou, přijdou k rozumu.

Vzala jsem je vybrat si oblečení do školy, koupili jsme tužky a sešity. Děti byly opět poslušné, nehádaly se. Přikývli na vše, co jsem navrhla.

Ráno jedli krupici

Když jsem si zkoušela jejich boty, byla jsem naštvaná. Zase se jim všechno líbilo, ale i zvenku bylo vidět, jak jsou nové boty těsné. Vybuchla jsem a vykřikla:

– Pro boha! – křičela jsem v obchodě. – To mi nemůžete říct, že jsou ty boty moc těsné? A když si poraníš nohu, co s tebou budu dělat? Odnesu tě v náručí k doktorovi? Kolikrát musíš říct ano? Máte rádi ovesnou kaši? Vždyť nikomu nechutí, zejména mně!!!

Děti se však náhle rozplakaly a přiznaly se. Když jste nás odváděli, ředitel nám řekl, abychom vždy poslouchali a souhlasili se vším, co nám nabídnete. Jinak nás pošlete zpátky do sirotčince, a tam se vrátit nechceme!

– To je ale zvrat!

Už tak jsem se za svůj výbuch styděla a teď mi to říkaly děti.

Popadla jsem je oba a pomalu a zřetelně řekla:

– Dobře. Poslouchejte. Zůstanete u nás, dokud nebudete dost velké na to, aby jste se přestěhovali do vlastního bytu. Rozumíte? Nikdy a nikomu vás nedáme.

Po této trapné scéně se náš vztah pomalu vrátil do starých kolejí. Jejich babička přicházela jen zřídka. Poprvé se objevila až když byl nejstarší v deváté třídě. Upravená energická dáma, kdo by řekl že byla nemocná?

Babička mi navrhla, abych poslala její vnoučata na vojenskou akademii. Je nejvyšší čas, abyste si pořídili vlastní! Promyslete si to.

– Co je na tom k přemýšlení, nebudu je prozrazovat. Proč s tebou mluvím, měla jsi jít rovnou za svým manželem. Rozmazlujete moje vnoučata, mohli z nich být muži. Nedělejte si naděje, nenechají vás porodit!

Když jsem otěhotněla, starali se o mě všichni tři, přece jen to bylo pozdní těhotenství. A pak mě čekal nový šok – babička. Když se dozvěděla o dítěti, nabídla výměnu bytu bez jakéhokoli doplatku. Takže jsme všichni skončili v třípokojovém bytě. Žena si zřejmě uvědomila, že už není nejmladší a rodina jí je potřebná.

PSALI JSME: „JE MI Z TEBE A TVÝCH DĚTÍ ZLE“: TO BYL POŘÁDNÝ VÝLET

PŘIPOMÍNÁME: KDYŽ MOJI PŘÍTELKYNI POŽÁDALI O RUKU TŘI MUŽI NAJEDNOU, POŽÁDALA OTCE O RADU: СO JÍ ŘEKL