Touha po minulosti není vždy bezvýznamná. Může být skutečným elixírem spásy v obtížných situacích a přináší člověku emocionální úlevu. V takových situacích nejde o romantizaci a idealizaci uplynulého času, ale spíše o to, že dříve byl život více soukromý, vyrovnaný a jednoduchý.
Věnuje se všem dětem, které se narodily v 50., 60., 70. a 80. letech! To znamená, ještě předtím, než technologie ovládli svět a naše životy.
Jsme se narodili normální a přežili, a to i přes to, že naše matky během těhotenství užívali aspirin, jedli konzervy a pracovali téměř do porodu, a nedělali každé tři měsíce vyšetření na cukrovku.
V té době nikdo nelepil na léky nálepky „Uložit na nepřístupném místě pro děti“ a dveře, skříně a schody nepředstavovaly ohrožení života. Jako dítě jsme mohli klidně jezdit v autě nepřipoutaní a airbagů a při jízdě na kole nebo na bruslích si neoblékaly helmy.
Pili jsme vodu přímo ze zahradní hadice, ne z lahví zakoupených v supermarketu. Mohli jsme klidně pít limonádu všemi přáteli přímo z lahve, a bylo vše v pořádku, nikdo z toho nezemřel. Jedli jsme zmrzlinu, bílý chléb a máslo, popíjeli limonádu, ve které bylo tehdy také hodně cukru, ale nikdo z toho nebyl plnější, protože jsme se pořád hráli venku.
Ráno jsme mohli opustit dům a celý den si hrát na ulici. Milovali jsme hrát na schovávanou, hraniční kontrolu, kopat plechovku, visačku a cokoli jiného, co se mohlo dostat do našich šílených hlav, dokud se nerozsvítilo večerní světlo. Rodiče nás často nemohli celý den najít, takže facka byla nedílnou součástí naší výchovy. Nebylo v nich ale žádné násilí ani krutost.
Neměli jsme imaginární přátele. Nepřidávaly jsme jsme žádné přátele na sociálních sítích, my jsme se přátelili v reálném životě! Padali jsme ze stromů, mohli jsme se zranit o střepy rozbitého skla, ale naši rodiče za to nikdy nenadávali. Hráli jsme z luky a šípy, stavěli zasněžené pevnosti a zároveň jsme se cítili v naprostém bezpečí!
Jezdili jsme na kolech nebo jsme chodili pěšky na návštěvu ke svým přátelům a chodili do jejich domu bez klepání. Těšili jsme se na setkání a trávili čas spolu. Měli jsme problémy se zákonem a rodiče k nám nespěchali. Ve skutečnosti byly často ještě přísnější než písmeno zákona a snažily se nám dát životní lekci!
Těch 50 let bylo nejplodnějších v dějinách lidstva. Naše generace dala světu ty nejlepší vynálezce a vědce moderní doby. Byli jsme svobodní, úspěšní, zodpovědní a hlavně jsme měli právo na chybu. A taky jsme se s tím naučili žít!
Patříte mezi ty, kteří se narodili mezi padesátkou a osmdesátkou? Pokud ano, přijměte naše gratulace! Možná budete chtít sdílet tento článek s těmi, kteří mají také štěstí, že mají skutečné dětství!
PSALI JSME: „JAKO BY JÍ Z OKA VYPADLA“: PRINCEZNA CHARLOTTE VYPADÁ JAKO PRINCEZNA DIANA V DĚTSTVÍ
PŘIPOMÍNÁME: JEDNOU V DĚTSTVÍ SE TÁTA ZEPTAL, KOHO MILUJI VÍC: A STÁLE SE SMĚJE, KDYŽ SI VZPOMÍNÁ NA MOJI ODPOVĚĎ