Byl jako adresář kočičích nemocí: Pak kocour našel svého majitele a vše se obrátilo k dobrému

Kocour jménem Chataro byl nalezen na ulici. Byl hubený, plný blech a červů a měl svrab. Po všem, čím prošel, se zdálo, že lidem nemůže důvěřovat. A jen se podívej, jak se změnil!

Japonský fotograf James R. Jones nevěděl, že se brzy stane strážným andělem kočky. James jednoho dne poblíž svého domu našel zrzavého kocoura, který byl hubený jako kostra. Kocour byl pokryt chuchvalci své srsti, oči mu slzely a jeho zuby také nevypadaly nejlépe. Jamesovo srdce to nevydrželo: koupil nosič, vložil do něj kocoura a vzal ho k veterináři.

Ukázalo se, že nešťastné zvíře je téměř adresářem k chorobám koček. Lékař oznámil, že kocour má svrab, který téměř proměnil jeho kůži na kámen a zbavil jej poloviny srsti. Také virus – kočičí leukémie, zánět jednoho oka a problémy se zuby. Jako bonus měl ještě „cestující“: vši, blechy a červy. Ošetření muselo stát celkem hodně peněz. Ale James byl na takovou sumu připraven. Pojmenoval kocoura jménem Chataro a rozhodl se, že se o něj postará bez ohledu na cenu.

A Chataro zahájil dlouhou cestu od hubené kostry k luxusně pohlednému samci a kočičímu modelu. V prvním měsíci léčby kocour ztratil všechnu srst. Zůstal plešatý jako malé kotě. Ve třetím týdnu začala srst znovu růst – a Chataro byl celý pokryt něžným chmýřím dítěte. Stále žil ve voliéře, nepřijal lidi příliš dobře a byl velmi slabý. Když se Chatarovo trávení zlepšilo, majitel mu poskytl tyrkysový polštář. Kocour tehdy pochopil, že spí v pohodlí a je obklopen láskou.

Uprostřed druhého měsíce už Chataro vypadal jako živý kocour, i když velice hubený, ne jako duch nebo kostra. A fotograf ho poprvé pustil na procházku. Zrzkovi byla nabídnuta lepenková škrabka, míč a koště s peřím, ale zdálo se, že vůbec nechápe, proč jsou všechny tyto věci potřeba. Kocour chovaný na ulici se ještě nenaučil hrát. Při pohledu do budoucna řekněme, že uspěl, i když zpočátku si hrál s nohama židlí.

Chataro už mohl volně chodit po domě a James mu koupil vlastní postel. Kocour si ji vážil natolik, že v ní ležel celé dny téměř měsíc, co kdyby vstal a postel by byla pryč? Na konci druhého měsíce v domě kocour zesílil natolik, aby skočil na sedadlo židle – a koneckonců hned na začátku nemohl držet vzpřímený krk!

64. den léčby byl pro Chatara zlomovým okamžikem. James si vzpomíná, že toho dne si uvědomil, že jeho mazlíček je k nepoznání jako ošuntělá ulice: oči hoří, srst byť krátká, je lesklá, svaly hrají pod kůží. Nyní je Chataro Jamesovým oblíbeným modelem. Jeho věrný společník, který nenechá majitele jít bez nej ani krok. Muž jí a kocour jí také. Když pracuje kocour sedí vedle něj a sleduje ho.

PSALI JSME: KOCOUR ODEŠEL Z DOMU A VRÁTIL SE S POZNÁMKOU KOLEM KRKU. PO PŘEČTENÍ MAJITELKA SPĚCHALA PŘIPOJIT ODPOVĚĎ NA KOCOURA

PŘIPOMÍNÁME: ŽENA MUSELA RYCHLE ZASTAVIT AUTO, PROTOŽE POD KOLA AUTA VYBĚHL TOULAVÝ PES: TEHDY JEŠTĚ NECHÁPALA, ŽE JI PES POZNAL A ONA HO ZATÍM NE