Jmenuji se Rita a s manželem máme dvě děti – dvojčata. Před měsícem jsem zjistila, že můj manžel má milenku. Začal chodit domů pozdě a pak přestal chodit domů v noci.
Žena / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Tak jsem to už nemohla vydržet. Řekla jsem to manželovi:
„Vezmi si věci a zmiz mi z očí!“
„Beze mě to nezvládneš! Nic se ti nepodaří dosáhnout! Vrátíš se ke mně po kolenou!“ křičel na mě manžel, když si balil své věci.
Žena a muž / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Ale já ho neposlouchala. Našim dcerám jsou nyní čtyři roky. Jsou sice malé, ale velmi chytré a samostatné děti.
Mám štěstí, že školka je blízko našeho domu. Odvedla jsem děti do školky a pak jsem utíkala do práce. V práci jsem neměla čas přemýšlet o svém vztahu s manželem. Pracuji jako lékařka a jsem velmi vytížená.
Když jsem se vrátila domů, ubezpečila jsem se, že si manžel sbalil věci a odjel. Uvařila jsem večeři, nakrmila děti. Pak jsem je vykoupala a uložila do postele.
Pak jsem si uvařila čaj, sedla si do křesla a začala přemýšlet: „Co se v mém životě změnilo od té doby, co mě opustil manžel? V podstatě nic! Vždyť pro mě a naše dcery neudělal téměř nic! Takže to zvládnu! Je to mnohem lepší než žít s mužem, který tě podvádí a vůbec si tě neváží!“
Žena a muž / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Když jsem dopila čaj a chystala se jít spát, najednou se ozval zvonek.
Otevřela jsem dveře. Na prahu stála moje sousedka, starší žena. Ani jsem neznala její jméno. Jen jsme se pozdravili a to bylo vše. Nikdy jsem s ní nemluvila.
Babičku jsem viděla jen na procházce se psem, ale nikdo za ní nikdy nepřišla. „Omlouvám se, nechtěla jsem vás obtěžovat. Ale dnes jsem viděla vašeho manžela odcházet s jeho věcmi. Opustil vás?“
Babička / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
„Do toho vám nic není!“ Odpověděla jsem podrážděně.
„Máte pravdu! Do záležitostí vašeho manžela a vašeho vztahu mi nic není. Proto jsem nepřišla. Jen jsem vám přišla říct, že pokud budete potřebovat pomoc s vašimi děvčaty, můžete se na mě spolehnout!“
„Pojďte dál, musíme si o tom promluvit,“ řekla jsem. „Jak že se to jmenujete?“
„Jmenuji se Marie Dudeková. Nebudu se vám vnucovat. Chci jen říct, že vám rád pomůžu a nemusíte mi za to platit.“
Babička se napila čaje a řekla: „Mám takovou nádhernou chalupu. V létě si ke mně můžete přijet s děvčaty odpočinout!“
Babička / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Podívala jsem se na Marii Dudekovou. Hlavou mi šla pouze otázka proč jsem ji předtím neměla ráda.
A Marie Dudeková mezitím s velkým potěšením vyprávěla o své chalupě, o velké a krásné zahradě a o nedaleké říčce. Uplynuly čtyři roky. S manželem jsme se rozvedli už dávno. Se sousedkou máme skvělé vztahy. Stala se téměř opravdovou babičkou mých dcer.
S děvčaty často jezdíme na její chalupu a pomáháme jí.
Stala se pro nás drahou a blízkou osobou. Vždycky mi pomůže, když potřebuji pomoc. Díky Marii je můj život mnohem jednodušší a snazší. Moc jí děkuji za její laskavost a lidskost.
PSALI JSME: MŮJ DÁREK JI POTĚŠIL VÍC NEŽ SMARTPHONE, KTERÝ JÍ DAL JEJÍ OTEC
PŘIPOMÍNÁME: SVOU DCERU JSEM NEPUSTILA K MOŘI SE ŠVAGROVOU. A UDĚLALA JSEM SPRÁVNOU VĚC
