Alice otěhotněla, když jí bylo pouhých 15 let. Neměla matku, nemohla spoléhat na otce. Nevěděla, jak žít dál, dokud nepotkala Jana

Alice otěhotněla jako 15letá školačka. Někteří byli překvapeni, mnozí ji odsoudili. Nikdo se dívce nepokusil pomoci a podpořit ji. Za jejími zády si šeptali všichni její známí. Neměla žádné přátele, byla sama. Žila se svým otcem. Neměla žádné příbuzné. Dívka se s nikým se nebavila, byla uzavřená do sebe.

Jednoho dne šla po ulici a udělalo se jí špatně, byla už v pokročilém stupni těhotenství. Kolem projížděli Jan a jeho přítelkyně. Zastavil a pomohl Alici dostat se do nemocnice.

„Ty rodíš?“

„Nevím“

„Kolik ti je?“

„15 let.“

„Není 15 let na miminko příliš brzy?“ neudržela se a vyhrkla Markéta, přítelkyně Jana. Alice sklonila hlavu a nic neřekla.

Alice porodila chlapce. Jan myslel na tu dívku. Nemohl pochopit, jak se stalo, že v jejím věku otěhotněla. Něco mu říkalo, že něco není v pořádku. Chtěl dívce pomoci. Navštívil ji v nemocnici. Alice byla ráda, že v těchto těžkých dnech viděla alespoň někoho. Řekla Janovi o svém synovi. Muž přemýšlel, jak se ona s dítětem dokáže vyrovnat.

„Napiš adresu svých rodičů, řeknu jim o tobě.“

„Otec pije, matka už dávno zemřela. Nemám žádné příbuzné.“

„A jak budeš žít s takovým otcem a dítětem?“

„Nevím.“

„Možná, že otec, když uvidí svého vnuka, přijde k rozumu. Když tě propustí za 3 dny, mohu přijít?“

„Samozřejmě můžete!“ Alice se usmála. Byla Janovi vděčná za jeho účast a laskavost k ní s dítětem.

Muž byl celý večer zamyšlený. Markéta nemohla pochopit, proč byl takový smutný. Najednou Jan promluvil: „Musím té dívce pomoci.“

„Co? Musíš? A proč jí něco dlužíš? Kdo jsi pro ni? Možná příbuzný?“

„Kdo jí pomůže? Její otec pije. Ne. Pomůžu jí.“

Markéta se s Janem pohádala, ale ve svém rozhodnutí byl tvrdohlavý.

Nastal den propuštění. Alice zářila radostí, že Jan přišel. Muž je vzal do svého bytu. Ukázal dívce připravený pokoj pro ni a dítě. Alice neočekávala takové gesto od cizího člověka. V pokoji byly postýlka, kočárek a dětské věci.

„Poslouchej, Alice, chci, abys dokončila střední školu.“ Alice neměla kam jít, a ona souhlasila. Jan našel dobrou chůvu. Dívka se vrátila do školy. Všichni ve škole byli překvapeni: „A kde je dítě?“ Alice nechtěla o tom s nikým mluvit. Po škole spěchala kojit dítě.

Jednou se zeptala Jana: „Nebude ti vadit, když dám svému synovi tvé jméno?“

„Budu šťastný.“

Dívka si všimla, že Markéta už nepřichází.

Jednou se Jan zeptal dívky na otce dítěte.

„Nikomu jsem to neříkala, kromě svého otce. Jednoho dne se můj otec napil se svými přáteli. Zavřela jsem se ve svém pokoji. Ale v noci do mě jeden z nich vnikl. Bránila jsem se, křičela, ale nikdo mi nepomohl; opilý otec spal,“ Alice vyprávěla o této hrůze a plakala.

„Ráno jsem otci nic neřekla. A když jsem si uvědomila, že jsem těhotná a je vidět břicho, otec se začal ptát. Všechno jsem mu řekla. Ale řekl, že za všechno můžu já. Ve škole jsem byla zesměšňována a odsouzena. A já jsem mlčela. Nemohla jsem říct pravdu, protože ani můj otec se na moji stranu nepostavil. Ale já jsem nevinná!“

„Tahle hrůza se ti už nestane. Nedovolím!“ řekl Jan a objal plačící Alici.

Alice se cítila chráněna. Během těchto dnů se stal jejím blízkým člověkem. „Děkuji, Jane. Nevím, jak ti mohu poděkovat.“

„A ty o tom nepřemýšlej; radši přemýšlej o absolvování školy a výchově syna a já ti s tím pomůžu.“

Jan se rozhodl navštívit jejího otce. Otec byl opilý. Jan se opět ujistil, že udělal správnou věc, když pomohl Alici.

Dívka absolvovala školu. Musela si vybrat povolání. Ze školačky se stala krásná mladá žena. Jan byl zmatený, byl zamilovaný do Alice, ale skrýval své city. Jan také nebyl Alici lhostejný. Časem se ale vše vyřešilo samo. Jan brzy požádal Alici o ruku a oni se vzali.

PSALI JSME: KDYŽ JSEM SE NARODIL, MÁMA BYLA JEŠTĚ MLADÁ. S OTCEM SE SEZNÁMILI VE ŠKOLE A PO MATURITĚ OTĚHOTNĚLA

PŘIPOMÍNÁME: „BUDU MÍT TAKÉ CHLAPEČKA S VAŠÍM MANŽELEM,“ ŘEKLA MI NEZNÁMÁ ŽENA V OBCHODĚ