Moje dětství bylo šťastné. Byl jsem jediný syn milujících rodičů. A navíc to byli bohatí lidé, takže jsem nikdy nic nepotřeboval, stejně jako jejich příbuzní, kteří je rádi neustále žádali o peníze, a moje rodiče by nikdy nenapadlo odmítnout.
Bylo mi 14 let, když jsem se ocitl v dětském domově a zůstal jsem sám se všemi problémy. Moji rodiče zemřeli při autonehodě a všichni naši příbuzní okamžitě zmizeli. Myslel jsem, že se o mě určitě postarají, ale nestalo se tak.
Zpočátku jsem si ještě dělal naděje a volal jsem příbuzným z dětského domova, ale jakmile slyšeli, kdo to je, zavěšovali sluchátko. Upřímně řečeno, čas v dětském domově byl pro mě opravdovým peklem.
Smutný chlapec / Ilustrační foto / Zdroj: news358media.com
Nemohl jsem si zvyknout na to, že moji rodiče už nejsou se mnou, na úplně novou situaci a úplnou osamělost. Ale naštěstí jsem tam nemusel být dlouho, protože mě adoptovala naše sousedka, maminčina kamarádka. Měli desetiletou dceru.
Moje matka jim kdysi pomohla a teď se rozhodli, že jí chtějí poděkovat. Když moje laskavá maminka zjistila, že mají finanční problémy, našla pro manžela sousedky dobře placenou práci.
Když jsem se vrátil téměř domů, cítil jsem se lépe, ale uvědomil jsem si, že už to nikdy nebude jako dřív. Moje nová rodina je chudší a nebudou schopni zaplatit za mé drahé soukromé lyceum. Řekli mi však, že tuhle školu dokončím.
Nová rodina / Ilustrační foto / Zdroj: dszn.ru
Bylo mi to velmi nepříjemné, protože jsem viděl, jak tvrdě pracovali a snažili se mi dát to nejlepší. Dlouho jsem se je snažil přesvědčit, že mohu chodit do běžné školy, ale oni to nechtěli ani slyšet. Ani jednou jsem jim nenaznačil, že potřebuji něco nového, ale všechno mi kupovali jako vlastnímu dítěti.
Abych jim poděkoval, pomáhal jsem jejich dceři s domácími úkoly a vyzvedával jsem ji ze školy. Často jsem uklízel domy, umýval nádobí a dělal vše, co po mně chtěli.
Právě díky pěstounům ve 23 letech mám své prestižní podnikání, díky kterému dobře vydělávám. Jako dárek jsem jim koupil nové auto a chalupu, ale to není vše. I nadále jim pomáhám, protože chápu, že za mě utratili mnohem víc, samozřejmě nejen peněz. Moje mladší sestra vystudovala stejnou soukromou školu jako já. Bydlím v bytě svých rodičů, vedle svých pěstounů.
Šťastná rodina / Ilustrační foto / Zdroj: youtube.com
Tak se z cizích lidí stali moji nejbližší lidé. Příbuzní si na mě nevzpomínali, dokud jsem nezačal vydělávat peníze. Pak mi volali a chtěli přijít na návštěvu nebo přímo žádali o pomoc. Jen s nimi nechci mít nic společného: opustili mě, kdy jsem potřeboval podporu, a teď jsou pro mě nepotřební.
Mojí noví rodiče mi pomohli stát se lepším a jsem jim neméně vděčný než vlastním rodičům. Miluji je a chci, aby nacházeli nové a nové důvody, proč na mě být hrdí, a já pro to udělám maximum!
PSALI JSME: KDYŽ MĚ ODVEZLI SANITKOU, PŘÍBUZNÍ NECHALI MÉHO SYNA NAPOSPAS OSUDU
PŘIPOMÍNÁME: TAJNĚ JSEM ADOPTOVALA OPUŠTĚNOU DÍVKU PŘÍMO V PORODNICI. BYLA ZAZNAMENÁNA JAKO DRUHÉ DVOJČE
