Najednou se můj manžel objevil v cizí místnosti, v županu a pantoflích
Vdala jsem se už dávno. Setkali jsme se s ním v prvním ročníku univerzity. Nejprve jsme chodili spolu, a poté, co dostali diplomy, rozhodli se vzít a začít spolu bydlet. Postupem času se narodila dcera, do které jsme se velmi zamilovali. Zdálo se, že máme ideální vztah, ve kterém nejsou absolutně žádné problémy.
Žena/Zdroj: topfakty.com
Roky uběhly, dcera vyrostla a přestěhovala se bydlet s přítelem do jiného města, kde po absolvování střední školy nastoupila na vysokou školu. Jsme s manželem zůstali spolu bydlet. Byla jsem velmi ráda, protože jsem se již nemusela věnovat čas výchově své dcery, protože už není malá. Takže byl čas pro sebe.
Můj manžel hodně pracoval a kvůli zvláštnostem jeho společnosti musel často být v jiném městě (alespoň to jsem si tehdy myslela). Někdy 2–3 týdny nebyl doma. Byla jsem z toho naštvaná, ale ne moc. Protože když byl ve městě, měli jsme se spolu dobře, často jsme chodili do divadla a na koncerty.
Ale abych marně neseděla doma sama, začala jsem v práci dělat další směny. Pracovala jsem jako lékařka sanitky. Tam jsme vždy měli nedostatek personálu, takže šéfové byli šťastní, a to navzdory skutečnosti, že každou směnu museli platit navíc. A tak jsme v jedné z nočních směn dispečer nám předem řekl, že tam bylo pětileté dítě s horečkou.
Dorazili jsme, šli do bytu. Matka dítěte nás vzala do místnosti, kde byl syn. Změřila jsem teplotu a uvědomila jsem si, jaký lék potřebuje. Požádala jsem matku, aby mi dala malou lžičku. Vykřikla: „Honzo, přines lžíci na lék.“ O dvě minuty později se dveře otevřely a já nemohla uvěřit svým očím. Můj manžel vstoupil do místnosti, měl župan a pantofle. Holčička, která vypadala asi na sedm let, běžela za ním.
Můj manžel mi tiše podal lžíci a odešel. Bylo pro mě těžké dát se dohromady, ale jsem stále v práci a musela jsem pomoct dítěti. Pak jsme jeli dále pracovat. Ráno jsem se vrátila domů. Později mi zavolala moje dcera z jiného města, a když uslyšela můj hlas, začala se ptát, co se stalo. Nejprve jsem to popírala, ale ona trvala na tom, že něco není v pořádku. Proto vysvětlila jsem jí celou situaci.
Moje dcera mě pozvala, abych se k ní přestěhovala do města, řekla, že mají v bytě volný pokoj a jejímu příteli by to nevadilo. Souhlasila jsem se. Téměř okamžitě po tomto rozhovoru dorazil manžel. Vinně se začal omlouvat. Řekla jsem mu, že odcházím bydlet s dcerou.
Začal žádat, aby to nedělala, a slíbil, že se v tom domě už nikdy neobjeví. Zeptala jsem se, jestli to bylo jeho děti. Řekl, že ano. „Potřebují tě víc než já,“ řekla jsem. Potom požádala, aby se k nim nezacházel stejně jako ke mně, a doprovodila ho z bytu. A pak jsem si sbalila věci a odjela ke své dceři do jiného města, do nového života.
PŘIPOMÍNÁME: ZA 20 LET MANŽELÉ VYSADILI NA SPÁLENÉ PŮDĚ 4 MILIONY STROMŮ
