Paní Pococková, původem z Idaho, bydlí poblíž kanálu, ve kterém je vždy silný proud vody. Jednou, když se starala o svou zahrádku, upoutalo její pozornost něco zvláštního.
Podle slov ženy, dlouho ji trápil kanál se silným proudem, protože byl hrozbou pro kolemjdoucí. Dobře si uvědomovala, že pokud by do něj někdo spadl, nemohl by se samostatně zachránit.
Jednoho dne kolem vodní nádrže se procházela mladá žena s kočárkem a psem. Najednou pozornost psa něco upoutalo, a ten se prudce rozběhl na stranu, čímž se zachytil dlouhým vodítkem o kočárek, který se během vteřiny ocitl ve vodě.
Paní Pococková se bez přemýšlení vrhla do ledového kanálu s rozvířenou vodou a chytila kočárek. Statečná žena se snažila ho vytáhnout na břeh, držela se rostlin a plavajících klacků. Paní, která zachránila dítě, prozradila, že v tu chvílí ji sám Bůh obdaroval silou.
Když paní Pococková vylezla z vody, zjistila, že je zraněná a ani to neucítila, když zachraňovala kočárek. Žena tomu však nevěnovala pozornost, protože si všimla, že se dítě začalo modrat. Nezmatkovala a jemně ho otočila, lehce poklepala mezi lopatkami. Dítě si odkašlalo a začal znovu dýchat.
V této chvílí již dorazila sanitka, kterou přivolali svědkové hrdinského skutku paní Pocockové.