Na krajnici leželo malé červené zvíře a nehýbalo se. Pak ale toto náhodné setkání v lese změnilo život celé rodině

V roce 2007 upoutala pozornost rodiny z Finska červená skvrnka na krajnici, která se ukázala jako malá červená veverka. Zvíře leželo na zemi a nehýbalo se. Ani lidé, kteří šli kolem, ho nevyděsili! Když se rodina přiblížila, nebyla si jistá: je toto zvíře naživu?

Lidé ale o osudu veverky nerozhodovali sami. Odvezli ji k veterináři. Zvíře bylo naživu, ale jedna návštěva lékaře mu nestačila. Ale po několika opakováních se veverka opravdu začala cítit lépe.

Šťastní lidé už byli připraveni pustit zvíře na svobodu, ale nakonec to neudělali. Důvod byl přesvědčivý: „Uvědomili jsme si, že se její oko nikdy úplně nezahojí. A je nepravděpodobné, že by dokázala sama žít ve volné přírodě,“ řekla jedna ze zachránkyň.

Východisko ze situace bylo nalezeno bez dlouhého přemýšlení: ať veverka zůstane v domě! Všichni už si na novou obyvatelku zvykli a ona sama, zdá se, už nechtěla nikam jít. Všichni členové rodiny jednomyslně rozhodli, že veverka by měla zůstat. S novým jménem Arttu zvíře vstoupilo do nového života.

Veverka se ukázala být milovníkem bojů, zvlášť když šlo o rvačku s něčíma rukama! Arttu ale nikdy bolestivě nekousal.

Arttu měl další koníček: hlodavec rád lezl do kapuce a kapsy své rodiny a usínal tam. Veverka nemohla žít bez ořechů, ovoce, hub a šišek.

Po nějaké době si majitelé uvědomili, že se rozhodli správně, když nechali veverku žít v domě. Z jeho chování bylo zřejmé, že také miluje svou rodinu a šťastně s ní tráví čas. Veverka, jako kotě, se ráda stočila do klubíčka a přitulila se k lidem.

Arttu často chodil se svou rodinou na procházku. V něm se probouzela jeho divoká povaha a vylézal na nejvyšší stromy. Arttu ze svých procházek neustále přinášel trofeje. Byly to obvykle šišky.

Speciální byla také péče o tak neobvyklého mazlíčka. Například rodina pravidelně stříhala veverce drápy.

Arttu se doma choval, jako by se pro tento život narodil. V domě s lidmi se hlodavec cítil jako ryba ve vodě.

Ale veverky bohužel nežijí dlouho. 6 let poté, co si obyvatelé Finska veverku vzali, ji našli, jako by spala, na dece.

Pro rodinu bylo těžké se s touto ztrátou smířit, ale byli rádi, že Arttu byl v jejich životech. „Pohřbili jsme ho v lese a teď tam pravidelně nosíme pamlsky pro další veverky,“ říká rodina.

Tak jedno náhodné setkání v lese změnilo život celé rodině a jedna malá veverka byla zachráněna!

PSALI JSME: VEDLE DOMU ŽENY NECHALI KRABICI: UVNITŘ SE TŘÁSLO MALÉ ZVÍŘE

PŘIPOMÍNÁME: PES PŘINESL DOMŮ OSIŘELÉ ŠTĚNĚ, ALE VYPADALO DOST DIVNĚ: KDYŽ MAJITELÉ ZAVOLALI SPECIÁLNÍ SLUŽBU, UKÁZALO SE, ŽE OBJEVENÉ ZVÍŘE VŮBEC NENÍ PES