Je mi 55 let. Mám tři dospělé děti. Nejstarší vystudoval univerzitu, našel si práci a hned se oženil. Podle mě, je to trochu narychlo, ale je to jeho věc. A o rok později jsem se stala babičkou. Co si myslíte? Syn za mnou chodí skoro každý týden a říká:
– Mami, vem si vnuka na víkend! Jsme mladí, chceme se ještě bavit!
Já to samozřejmě chápu…ale já jsem už stará a nechci nikam chodit? Chci se také večer setkat s kamarádkami, dát si kávu. Chci se zapsat na jógu, věnovat se svému zdraví. Proč bych měla hlídat vnoučata?
Tady druhý syn minulý týden řekl: – Mami, s Aničkou (to je jeho přítelkyně) budeme mít dceru, jsme již v 5. měsíci! Brzy se nebudeš nudit!
Promiňte, ale kdo říkal, že jsem se předtím nudila? Byla jsem naprosto v pohodě. Chci žít pro sebe. Teď nevím, co mám dělat. Nepřežiju, když i dcera oznámí, že je těhotna, a že se o dítě budu muset starat.
Jak říct dětem, že chci mít pokoj. Bez vnoučat a jejich neustálých problému? Proč si všichni myslí, že babičky nutně chtějí se starat o vnoučata? To je nesmysl. Babičky chtějí žít pro sebe.
Dejte mi radu, kdo byl ve stejné situaci, co dělat?
PSALI JSME: DÍVKA PŘIŠLA SE SUPER NÁPADEM A OBARVILA SI VLASY SAMOOPALOVACÍM KRÉMEM: VÝSLEDEK ALE NESPLNIL OČEKÁVÁNÍ
PŘIPOMÍNÁME: NECHÁPU, PROČ MI TO MŮJ SYN UDĚLAL