Před několika dny, mi zavolal syn. Řekl že v kinech nějaký nový film vyšel, název si už nevzpomenu, a že oni s manželkou by na něj chtěli zajít, a celkově si udělá víkend pro sebe. Syn mi volal a řekl:
– Mami, pohlídáš Petra o víkendu? Vezmu svou ženu do kina, pak do restaurace nebo si něco domů odjednámé, strávíme spolu trochu času.
– Jistě že pohlídám synku! – měla jsem z toho velkou radost.
V pátek ráno syn potvrdil, že bezpečně dopraví Petra, jsem na cestě domů do obchodu zašla, koupila vše, co vnuk miluje, vyšla jsem z obchodu se dvěma plnými igelitkami.
Syn přivezl Petra v půl osmé. Už jsem stihla připravit kuřecí maso, mrkvový salát s rozinkami a zakysanou smetanou, udělala jsem těsto na palačinky. Vnuk začal sundávat bundičku a syn mi dal malý sáček a papír:
– Mami, Petr je nemocný, ráno u nás byl doktor, tady jsou léky. Teploměr je taky tady, a pokud se zvedne teplota, je tam také speciální sirup. Pokud teplota neklesne, zavolej mi a já přijedu, dobře?
Dostala jsem z toho strach, vždyť moje děti už jsou dávno dospěle, a já už si ani nepamatuju jak se dětí mají léčit. Řekla jsem synovi:
— Obávám se. Když je Petr nemocný, tak ať je nemocný doma.
Omluvila jsem se, že se to tak stalo, vnuka jsme objala, zapusinkovala a slíbila, že až se uzdraví, určitě ho čekám na návštěvu, a oni odjeli.
Za malou chvíli mi volala manželka syna. Syn jí prý oznámil, že se oni spolu vracejí domů. Řekla mi, že už lístky do kina byly zakoupeny, že s vnukem není nic hrozného. Vysvětlila jsem jí svůj názor: jsem ráda když u mě zůstavá vnuk, ale ať je doma nemocný, bojím se, že se něco stane.
– Díky za zkažený víkend, paní Heleno! Jste babička roku! – řekla mi snacha a zavěsila.
Z těch slov mi by smutno a urazilo mě to. Zda ona nechápe že je to nebezpečně a nemá strach o své vlastní dítě?
PSALI JSME: MAJITELÉ NATÁČELI RADOST SLEPÉ A NESLYŠÍCÍ FENY, KDYŽ UCÍTILA JEJICH VŮNI
PŘIPOMÍNÁME: “TAK SE ASPOŇ NĚJAKÝM ZPŮSOBEM DOSTANU MEZI LIDI”: JAK JOSEF VÁGNER BĚHEM PANDEMII VYDĚLÁVÁ PENÍZE