Žili jsme s mým manželem mnoho let. Děti vyrostly a zůstali jsme sami.
Začala jsem si všímat, že můj manžel začal trávit méně času doma. Pokaždé řekl, že má buď služební cestu, nebo naléhavé schůzky.
Ale nejsem hloupá, okamžitě jsem si uvědomila, že můj manžel si našel milenku. Přestože jsme spolu žili mnoho let, stále mám city ke svému manželovi a neměla jsem v úmyslu ho přenechat jiné ženě.
Nejprve jsem se rozhodla postarat se o sebe. V zásadě jsem vypadala dobře, ale teď jsem se rozhodla trochu se změnit.
Koupila jsem si pár nových šatů, nechala jsem se ostříhat. Všiml si mé proměny a několikrát mě dokonce pochválil. Ale stále se neobjevoval doma. Pak jsem šla do extrémních opatření.
Jednou jsem mu zavolala z jiného čísla, přičemž změnila hlas. Nyní, v naší éře technologii, nebylo těžké to udělat. Zavolala jsem mu a řekla, že vím, že má milenku, kterou velmi často navštěvuje, a dokonce vyjmenovala dny, kdy nebyl doma.
Vyhrožovala jsem, že jeho ženě řeknu všechno, pokud mi nezaplatí velkou částku peněz. Měli jste slyšet jeho reakci. Začal koktat a něco zamumlal, požadoval důkazy své nevěry. Ale mluvila jsem velmi sebevědomě a pak souhlasil s mými požadavky. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem se trefila. Můj manžel mi opravdu není věrný.
Někde v hloubi duše jsem stále doufala, že se mýlím ve svých podezřeních, ale ukázalo se, že tomu tak nebylo.
Opravdu mě podvádí. A můj manžel nyní přestal, po večerech zůstával doma a snažil se mi věnovat svůj volný čas. Ale chtěla jsem mu ublížit stejně jako on ublížil mně.
Večer jsem teď začala mizet. Předtím jsem mu teda řekla, že vím o jeho zradě, že mi o tom řekl jistý dobrý člověk a teď žádám o rozvod.
Můj manžel se mi pokusil omluvit a řekl, že se to už nebude opakovat, ale já jsem byla neoblomná. Každý večer jsem se připravovala na rande a odcházela z domova.
Šla jsem do divadla a snažila jsem se odvrátit od smutných myšlenek. A můj manžel na mě čekal doma a byl velmi nervózní. Když jsem se vracela domů, občas jsem si koupila květiny a přinesla je domů.
Manžel se ze své žárlivosti prostě zbláznil. Jednou jsem mu řekla, že poté, co jsme se s ním rozvedeme, já odjedu a vdám se. Plakal, řekl, že to nepřežije, a požádal, abych na všechno zapomněla a začali jsme znovu:
„Musíš to pochopit, byl jsem úplný blbec, myslel jsem si, že je to jen tak, nic vážného. Z nějakého důvodu jsem se bál, že ztratím svoji mužskou přitažlivost, a rozhodl jsem se tímto způsobem prosadit. Ale pořád tě miluji. Koneckonců máme děti, co si o nás budou myslet? Nebudeme přece ničit naši rodinu“
Jeho slova se mě dotkla a já jsem se rozhodla mu odpustit. Ale samozřejmě jsem si nepřiznala, že jsem všechno vymyslela. Nechám ho trpět, ať se bojí, že to dokážu udělat.
PSALI JSME: JE MI TŘIAŠEDESÁT, MŮJ MANŽEL JE O ŠEST LET STARŠÍ: PROČ JSME NEDÁVNO PODALI ŽÁDOST O ROZVOD