Zradil mě manžel: A teď musím odpustit, protože chce bydlet společně

Podle dnešních měřítek jsem se brzy vdala. Bylo mi jen 20 let. Milovala jsem svého manžela. Žili jsme s ním spolu 38 let. Ale nebylo to pro mě snadné, protože můj manžel je voják. Neustálé jsem se stěhovali, ale i tak zřídka jsem ho viděla doma. Vychovala jsem děti téměř sama.

Poté byl manžel propuštěn, rozhodl se podnikat. Zpočátku to nedopadlo dobře, musela jsem pracovat v noci. Ale postupně podnik rozjel, a dostali jsme první zisk.
Začali jsme cestovat, manžel si koupil nové auto. Ale po letech vojenských omezení se můj manžel cítil svobodný. Takže hospody, sauny, dívky. Řekl mi, abych zůstala doma a poděkovala mu za to, co mám. Rychle zapomněl na to, jak jsem v noci pracovala, abychom měli co jíst.

Děti stále se učily, a to jsem musela zaplatit. Potom se sem zamiloval, naplánovali svatbu. Odjela jsem na chatu a starala jsem se o zahradu. A manžel začal ve městě dělal co chtěl.
Jak se dalo očekávat, takové párty nevedla k ničemu dobrému. Začal chodíval s mladou slečnou, bylo mu téměř 60. Ona měla málo přes 30. Samozřejmě ho sama nepotřebovala. Bylo to všechno o penězích.

Obecně mi nabídl rozvod, souhlasila jsem se. Dostala jsem byt. On dostal chatu. Otec pravidelně dával peníze dětem. Pokračovali s ním v jednání, já jsem prodala byt. Nepotřebovala jsem tak velký, proto jsem si pořídila menší. A peníze, které zbyly, byly utraceny na život. Nakonec jeden důchod nestačil ani na jídlo.

Dokonce jsem začala chodit s jedním mužem. Proto jsem se o sebe starala, nakonec nejsem opravdu babička, je mi jen 57 let. Jednou jsem uslyšela od přátel, že můj exmanželovi narodil syna. Ale já o to zájem již neměla.

Po 4. letech mi zavolal bývalý a požádal o schůzku. Když jsem ho uviděla, ani jsem ho nepoznala. Starý a nešťastný muž, podnik byl na hranici krachu. Jeho manželka se snažila přes soud zabrat jeho jmění. Požádal, aby mu odpustila. Řekl, že děti budou šťastné, když znovu začneme spolu bydlet. Z tohoto muže jsem měla nějaké zvláštní smíšené pocity.

Jako by mě zradil, ale tolik jsme spolu zažili. Moc jsem ho milovala, ale bylo mi ho dokonce líto. Teď ani nevím, co mám dělat. Možná se opravdu rozhodnu znovu bydlet spolu. Ale chápu, že mu to nejspíše neodpustím.

ČTĚTE TAKÉ: CHLAPEC, 18 TÝDNŮ: V MANŽELOVĚ KAPSE JSEM NAŠLA ULTRAZVUKOVÉ VYŠETŘENÍ TĚHOTNÉ ŽENY

PSALI JSME: JAK SEDMNÁCTILETÉMU CHLAPCI HLEDALI CHŮVU