Žena pracovala v elitní restauraci a čas od času brala zbytky jídla pro své děti. Jednoho dne se o tom majitel dozvěděl

Život je komplikovaný. Někdy se nám zdá, že určitou situaci nezvládáme. Každá situace, která nám je dána v životě, není náhodná.

Dnes si povíme příběh Anny. Je to žena se silnou vůlí. Má tři děti a stará se o svou 92letou babičku. I přes mnoho povinností si našla čas, aby si užívala života.

„Můj život byl radostný, seznámila jsem se s Eliášem. Zamilovala jsem se a o šest měsíců později jsme se vzali. Nepochybovala jsem o tom, že je mužem mého života a budu s ním žít až do konce svých dnů. Jak jsem se tehdy mýlila.

Eliáš nebyl zvyklý žít v rodině. Byl to hrozný egoista. Byl připraven na cokoli, jen aby uspokojil své potřeby a sobectví. Musela jsem mít dvě zaměstnání, aby uživila rodinu. A Eliáš se veselil a utrácel všechny peníze za pivo, fotbal a rybaření.

Trpěla jsem, protože je otcem mých dětí. A mám dva chlapce, potřebují otce. Po pravdě řečeno, Eliáš se o děti nezajímal.

Moje babička mi pomáhala a podporovala mě, jak jen mohla. Postupem času se však začala cítit horší, nakonec bylo nutné se o ni starat, ale neočekávat od ní pomoc.

Eliáš mě opustil, nepomáhal a neviděl se s dětmi. Ve všem mi pomáhala moje jediná dcera Katka.

O rok později jsem byla propuštěna a musela jsem hledat novou práci. Našla jsem si práci v restauraci poblíž domu, kde jsem umývala nádobí. Peníze byly velmi potřebné.

Jednou mi přinesli talíře se zbytky jídla. Nejedla jsem dva dny. A na talíři byl celý kus masa. Snědla jsem ho za dvě sekundy. Tehdy jsem začala tajně nosit dětem jídlo domů.

Přicházím domů, zahřívám ho a máme chutné jídlo zdarma. Chápu, že mě bude soudit mnoho lidí, ale tehdy jsem neměla jinou možnost.

Tak jsme žili. Prakticky jsem neutrácela za jídlo a ze svého platu jsem mohla koupit oblečení a obuv pro děti.

Jednoho dne se můj šéf doslechl, že nosím zbytky jídla svým dětem. Myslela jsem, že mě vyhodí. Bála jsem se rozhovoru se šéfem.

Ale když mě zavolal do kanceláře, uslyšela jsem naprosto ne to, co jsem čekala. Ukázalo se, že můj šéf je skvělý člověk. Z každého nákupu mi dával potraviny, abych mohla nakrmit své děti. Díky němu jsme jedli velmi dobře.

Postupem času jsem povýšila.

Na ty hladové časy si vzpomínám s hrůzou. Už si můžu dovolit vše, co chci. A děti vyrostly, získaly dobré vzdělání a pomáhají mi.

O Eliášovi jsem už nic neslyšela. Jsem mu vděčná za tři děti a za to, že jsem se naučila být silná.“

PSALI JSME: MUŽ SI STĚŽOVAL NA ŠÉFA VE ZPRÁVĚ SVÉ MANŽELCE, ALE OMYLEM TO POSLAL ŠÉFOVI: NEOČEKÁVAL VŠAK TAKOVOU REAKCI

PŘIPOMÍNÁME: KAŽDOU NOC SE NA PRAHU RESTAURACE OBJEVÍ TOULAVÁ FENKA A TRPĚLIVĚ ČEKÁ. MÁ OČI PLNÉ NADĚJE