Žena měla dvě dcery: Velmi je milovala, ale nejmladší dívka se narodila slabá a byla často nemocná

Anastasia měla dvě dcery: velmi je milovala, ale nejmladší dívka se narodila slabá a často nemocná. Její starší sestře jí bylo líto, starala se o ni, jak jen mohla a jak jí její matka dovolovala. Blížily se Vánoce a jednoho dne při procházce si starší sestra všimla, že mladší zírá na okno dětského obchodu s hračkami. Výklad obchodu jasně zářil, což bylo běžné, ale starší sestra si uvědomila, že mladší si všimla nejdražší panenky v obchodě.

A v tu chvíli při pohledu na ní ji chtěla dát hračku, po které tak touží, ale kde vzít peníze? Matka bude určitě proti této myšlence. Protože peněz nikdy není dost, a již tak žili více než skromně. A pak dívka začala šetřit peníze na obědy a malé hotové výdaje a v předvečer dovolené shromáždila všechny úspory a odešla do obchodu s hračkami. Během této doby cena panenky mírně stoupla; toho dne chtěl prodejce dát na hračku cenovku ještě výše – tato panenka byla v jeho obchodě nejkrásnější a hodlal na ní zarobit.

„Gratulujeme!“ najednou se ozvalo zpoza pultu. Holčička stála, zírala na něj a zvedla pár bankovek: „Chci mu koupit tu velkou panenku v krásných červených šatech.“

„A kolik máš peněz?“ zeptal se prodavač.

„Tady, vezmete si to.“

„To je vše, co mám … prosím … tuto hračku pro moji sestru k Vánocům, bude mít z tohoto dárku takovou radost.“ V jasně modrých očích dívky se leskly slzy, muž peníze nepočítal, ale šel k oknu a panenku dívce podal.

„Držte ji a blahopřejte jí k svátku a ode mě také! Když se za dítětem zavřely dveře, unaveně si dřepl ke svému krásnému vánočnímu oknu a jeho myšlenky odletěly daleko, daleko, před mnoha lety, když byl ještě malým chlapcem na návštěvě ve stejných hračkářstvích. Už druhý měsíc snil o krásné bílé plachetnici na poličce, ale jeho rodina sotva žila.

Ale jednoho dne se mému otci konečně podařilo dobře vydělat. Toho večera k sobě zavolal svého jediného syna, dal mu do ruky pár mincí a řekl: „Tady, ber si to na zmrzlinu“. Malý chlapec ještě neznal cenu peněz, že jich může být hodně když bude spořit a na některé nákupy byla suma možná šíleně málo, a tak šťastný, spěchal do obchodu s hračkami, vysypal všechny své mince na pult a ukázal na plachetnici. Prodávající spočítal mince a zavrtěl hlavou, že ne, na nákup není dost peněz.

„Prosím,“ prosil chlapec, „každý měsíc vám přinesu stejnou částku, najdu způsob, jak vydělat více peněz! Ale prodejce byl vytrvalý; a pak chlapec uviděl svoji vytouženou hračku na poličce zámožnějšího spolužáka. Stožár lodi se naklonil, z paluby trčela hůl, pohled na loď byl tak žalostný, protože bohatý chlapec neocenil poklad, který mu padl do rukou…

Uběhlo několik dní, dveře obchodu zabouchly, zazvonil zvonek, byly slyšet kroky a do obchodu vešla žena, nesla panenku, kterou nedávno daroval mladé návštěvě „Tuto panenku jsem dnes našla, moje dcera si s ní hrála. Je mi líto, ale nemůžeme si dovolit přijmout tak drahý dárek.“

„A já ji nemohu vzít zpět“, odpověděl prodejce hraček.

„Proč? Protože za to vaše dcera zaplatila nejdražší cenu – ona dala všechno, co měla…“ Sníh jemně padal, Anastasia vyšla ven a tam na ni čekaly její dcery; jedna seděla na invalidním vozíku a kolik radosti měla v očích, když jí matka podala hračku! Dívka ji opatrně objala a usmála se. Sníh skřípal pod nohama, prodavač hraček je sledoval očima. Nyní je rozhodně klidný pro osud nejkrásnější panenky v obchodě – je v bezpečných a milujících rukou!

PSALI JSME: JAK ŽENU V PORODNICI SPLETLY S NEZLETILOU A POMLOUVALI JÍ

PŘIPOMÍNÁME: ZACHYTILA DÍTĚ S KOČÁRKEM Z VODY, KDYŽ PLULO PO SILNÉM PROUDU