„Vrátila jsem syna jeho matce, nevydržela jsem tu konkurenci“

„Krystýno, víš, že Marek nemůže jíst vepřové. Je hodně mastné!“ zavolala Marekova máma Viktorie půl hodiny před koncem mé práce.

„Co s tím má společného vepřové maso?“ Snažila jsem se všechno uzavřít, abych nemusela ráno začínat ve spěchu. „Pravděpodobně si dnes ráno nic k jídlu neuvařila. Po práci poběžíš do nejbližšího obchodu, kde mají akciovou nabídku na vepřové maso. Jsem si jistá, že ji budeš hledat!

Na okamžik jsem tchyni záviděla její dedukční schopnosti v tak pokročilém věku. „Raději vezmi kuře. Bývají nejčerstvější, víš, ta v modrém obalu. Nebudeš mít čas to marinovat, udělej to na solné podložce, jak jsem tě to učila,“ řekla neúprosně má tchyně.

„Mohu nejprve dokončit svou práci?“ zaťala jsem zuby. „No, dobře,“ řekla tchyně. „Zavolej mi později z obchodu. Řeknu ti, jaký druh tvarohu si máš koupit.“

Mimochodem, s Marekem jsme spolu žili tři roky. Nebylo dne, kdy bych Viktorii neviděla doma nebo ji neslyšela telefonovat. Zahrnovala mě radami a Marek zase žádostmi.

„Chci znovu umýt vánoční ozdoby, ale bojím se jít pro ně do skříně!“ A Marek po práci běžel pro krabice s vánočními ozdobami. Kdo vůbec myje vánoční ozdoby!?

Mohla zavolat v jedenáct večer a začít Markovi vyprávět, jak šla za kamarádkou. Všechny novinky ze života jejího přítele za posledních deset let. A on nemohl říct ne! „Jo, jak to?!“ Měla jsem k němu odpor. „Ráno musíš vstávat v 6:00 do práce! Proč jsi jí nemohl říct, že jí ráno zavoláš?“

„Krystýno, to je máma…“ odpověděl rozespale můj muž a nalil si kávu. „Tohle mámě nemůžeš říct!“ Jezdila za námi na všechny svátky. Nepozvala jsem ji. Postavili mě před ni. Zároveň jsem musela připravit stůl. Sushi a pizza nepřicházeli v úvahu. Začala jsem nenávidět svátky!

Jedna moje kolegyně měla v práci nehodu. Byla hospitalizována na neurčitou, ale velmi dlouhou dobu. Její pětiletá dcera Alice zůstala úplně sama, bez dalších příbuzných, jen se svou starou babičkou. Znala jsem ji od narození, a tak jsem se okamžitě přihlásila jako její dočasný opatrovník.

Okolnosti tomu chtěly, že jsem ten večer přivedla Alici do našeho domu. Marek byl telefonicky varován, nech se na to připraví. Samozřejmě jsem se velmi obávala, že budu mít v domě dalšího člověka. Marek přišel domů s velkým plyšovým medvědem a taškou dětských sladkostí. K dívce se choval přátelsky a mile.

O několik dní později se tchyně dozvěděla o naší dočasné dceři. A udělala Markovi hotový skandál. Co přesně řekla, jsem neslyšela, ale všechno se smrsklo na to, že neměl právo mít děti, dokud byla naživu, protože potřebovala jeho pomoc. Teď byla mladá a silná, ale mohla by onemocnět. Nechal by ji v takové situaci? Opravdu by si vybral děti?

„Takže,“ řekl Marek smutně. „Alice je samozřejmě úžasné dítě, ale moje matka řekla, abychom ji dali do internátní školy.“ Ještě téhož večera jsem Marka požádala, aby se vrátil ke své matce. Naštěstí jsme nebyli oficiálně manželé a bydleli jsme v mém bytě.

Druhý den mi tchyně zavolala: „Je dobře, že to takhle dopadlo. Rozhodně se k němu nehodíš, můj chlapec potřebuje ženu, která vypadá jako jeho matka“.

„Dobře,“ souhlasila jsem. „Ještě že nevypadám jako vy.“ Zatím žijeme spolu s Alicí. Někdy ji přijde navštívit její babička. Marek volá a navrhuje, abychom se sešli. Na tajňačku od jeho matky. Zasměju se a odmítnu. Pořád k němu něco cítím, ale už nechci soupeřit s tchyní. Možná se jednoho dne dostane z matčiny sukně. Hlavní je, aby pro něj nebylo pozdě.

PSALI JSME: KAREL JANEČEK VEŘEJNĚ PROMLUVIL O DATUMU SVATBY: «JE TO Z MNOHA DŮVODŮ VÝJIMEČNÉ ČÍSLO»

PŘIPOMÍNÁME: TOMÁŠ PLEKANEC A LUCIE ŠAFÁŘOVÁ SE STALI MANŽELI: LUCIE VONDRÁČKOVÁ TENTÝŽ DEN INFORMOVALA O JEDNÉ DOBRÉ ZPRÁVĚ