Už mám toho dost: mrzí mě, že musím živit starší rodiče

Jsem dlouho vdaná. Můj manžel a já jsme dobře zajištěni. Proto vždy přicházím na pomoc svým starším rodičům. Ale slova vděku my od nich ani jednou neslyšeli.

Chápu to dobře. Rodiče celý život pracovali, teď jsou v důchodu a chtějí si odpočinout. Dostali příležitost, rychle ji využili. Jenomže v tom je háček, tím trpíme my. Prakticky celá mzda jde na pomoc rodičům. Už jsme začali šetřit, i když jsme si dříve mohli hodně dovolit.

Nedovedu si představit, že bych prosila své děti o pomoc ve stáří. Nechci nikomu sedět na krku.

My s manželem máme na to stejný názor, ale nemůžeme to říct rodičům. Jenomže jednou to budeme muset říct. Problém je třeba vyřešit.

Na začátku jsem se rozhodla požádat o radu od kamarádek. Ale nedokázaly mi v tom pomoct. Ale jedna z mých známých mi dala dobrou radu. Je třeba postupně snižovat množství peněz, a ne je úplně „odebrat“.

Dokonce i bratr podpořil tuto myšlenku. Byli jsme vychováváni tak, že každý člověk musí pracovat. Ale s věkem se principy mění, s pamětí začínají problémy. Ale to nic neznamená. Určitě jím připomenu, co se říkalo v dětství.

Moje nejbližší plány zahrnují snížení peněz, které dávám rodičům. Budu dávat méně než polovinu obvyklé částky. K tomuto činu je třeba přijít s výmluvou. Asi řeknu, že v práci mi teď platí méně, což vypadá jako dost pravdivá výmluva.

Ale pokud mi nebudou chtít věřit, bude poslední možnost. Přestanu je vůbec „sponzorovat“. Ať žijí ze svého důchodu. Mají ho slušný. Stačí jím ho na zaplacení bytu, jídlo a dokonce i k moři si můžou jet.

Nerada lžu, ale nevidím jinou možnost. Budu to muset udělat, aby mě pak nepovažovali za chamtivou dcerou, která vzala rodičům poslední korunu.

PSALI JSME: DÍVKA ODHALILA TAJEMSTVÍ, JAK DOBÝT KAŽDÉHO MUŽE POUHÝM POHLEDEM: V ČEM JE TAJEMSTVÍ

PŘIPOMÍNÁME: TENTO CHLAPEC SI ADOPTUJE Z ÚTULKU STARÉ PSY, KTERÉ NIKDO NECHCE