Tělocvičnu, do které chodím, navštěvuje jeden mladík. Je vidět, že pochází z velmi chudé rodiny

Tělocvičnu, do které chodím, navštěvuje jeden mladík. Je vidět, že pochází z velmi chudé rodiny. Trenér prozradil, že patří k uprchlíkům. Ale není to příspěvek o válce a politice. Příspěvek je o vnitřní síle, kterou daleko ne každý v sobě má. Toho chlapa já hluboce respektují, teď pochopíte proč.

Jsou věci, za které se stydíme. A jsou i tací, kteří jsou navzdory všemu, co se tam děje, osvobozeni. Které nezastaví šikmé pohledy a tiché, hodnocující šeptání za zády.

Na téhle fotce jsou boty toho chlapa. Do samotné haly chodí v takových „pantoflech“, všichni je znají. Jsou to takové froté pantofle, které jsou vždy pro hosty v hotelech.

Ten chlap zjevně nemá peníze na boty, ale na zdokonalování se má! Obvykle to u lidi bývá naopak. Víte, práce tohle je to vnitřní síla. Jeden z jejích projevu. Indikátor, který o ní mluví. Tito lidé nakonec mohou dosáhnout hodně.

V samotné tělocvičně se on necítí zcela pohodlně. To je patrné. Jeho pantofle zachycují pohledy a dávají o sobě vědět. Ale on nepřestává chodit do tělocvičny. A také platí 400 Kč měsíčně. Je klidný a vyrovnaný. Sleduju ho už dlouho. Prostě ještě nic nedosáhl. Je vytrvalý a skromný.

Rozhodl jsem se, že mu darují tenisky. Jel jsem spolu s ním do obchodu a zaplatil. Podle mě, on si to zaslouží jako nikdo jiný. Právě takovým lidem je třeba pomáhat a tlačit kupředu.

Tento text nelze interpretovat žádným způsobem. Jsou to jen myšlenky, které s vámi sdílím. Situace, která mě zaujala.

Proč jsem o tom napsal? Možná proto, že bych nedokázal být takový, jako ten mladík? A možná proto, že se v tom mladíkovi poznávám? Koneckonců, také často jednám v rozporu s pravidly…

PSALI JSME: CHUDÝ RYBÁŘ Z MALÉ VESNICE V THAJSKU NAŠEL KÁMEN: NYNÍ JE MILIONÁŘEM A NIKDY SE NEVRÁTÍ DO SVÉ PŮVODNÍ PRÁCE

PŘIPOMÍNÁME: MUŽ POZVAL DÍVKU NA RANDE A PŘEDSTÍRAL, ŽE JE CHUDÝ: JAK SE ZACHOVALA ŽENA