Syn řekl, že jsme chudáci, protože mu nemůžeme koupit vlastní byt

Můj manžel a já už nejsme příliš mladí: mě je 40, mému manželovi 45. Rodina jsme byli vždy přátelská a klidna. Před 23 lety se nám narodil syn Miloš. Jednou náš dospělý syn prohlásil, že chce žít odděleně od nás. Nám s manželem se tato myšlenka líbila, protože syn dospěl a je čas, aby si vytvořil osobní život.

Jediný problém je, že Miloš nechce žít v pronajatém bytě. Chtěl začít samostatný život na úkor svých rodičů a navrhl, abychom mu koupili jednopokojový byt.

Můj manžel a já jsme nikdy nebyli milionáři, ale žili jsme docela dobře. Syn chutně jedl, oblékal se do dobrých, značkových věcí. Na jeho kapesné jsme nešetřili, na doučování a sekce také byly peníze.

Na univerzitu nastoupil bez problémů, v přípravě jsme mu důkladně pomohli a v tom mu pomáhali jedni z nejlepších učitelů na doučování.

Žijeme ve vlastním bytě 2kk. Syn od dětství žil v samostatném pokojí. Nakládal s ní podle svého uvážení, nikdy jsme do toho nezasahovali. Přiváděl kamarády, kamarádky, sám opravoval a vybavoval svůj pokoj podle svých představ.

A teď je pro syna málo místa v pokojí. Rozhodl se, že v jeho věku není dobré žít s mámou a tátou, a začal nás přemlouvat, abychom svůj byt vyměnili na 2 menší. 
Byt máme dobrý, ale na dva normální jednopokojové byty toho nestačí.

Manžel hned dal synovi najevo, že s jeho návrhem nesouhlasí. Manžel říká, že syn je už ve věku, kdy se musí sám zabezpečit a začít odkládat na vlastní byt, místo aby visel na krku rodičům.

Syn na oplátku uspořádal skandál obrovského rozsahu, když řekl, že všichni normální rodiče se starají o své děti a kupují byty, a my jsme obyčejní chudáci. Navíc po nás nechtěl, abychom ho porodili. A museli jsme sami přemýšlet o důsledcích, když jsme chtěli mít dítě.

Teď jsme se synem v hádce. Manžel mě uklidňuje, říká, že je třeba dát Milošovi čas a on se brzy uklidní a vše pochopí. A já přemýšlím nad slovy syna. Možná má pravdu…. Vždyť jsme jeho rodiče a musíme se o něj starat v jakémkoli věku. Když se podíváte z druhé strany, tak jsme ho zajistili vším možným.

Vždyť synovi je už 23 let a je schopen si sám pronajmout bydlení a ne terorizovat otce s matkou. My ho nevyhodíme, ať si žije, jak chceš ve svém pokoji. O placení veřejných služeb se ani nezmiňujeme. Platíme bez účasti syna a on to bere jako samozřejmost. O jaké odpovědnosti lze hovořit…

PSALI JSME: PROSBA JE TO POSLEDNÍ, CO JE TŘEBA UDĚLAT: VYDRŽTE DO POSLEDNÍ CHVÍLE, NEOČEKÁVEJTE PODPORU ANI OD SVÝCH BLÍZKÝCH

PŘIPOMÍNÁME: JAK SNADNO A RYCHLE UMÝT OKNA