Prosba je to poslední, co je třeba udělat: Vydržte do poslední chvíle, neočekávejte podporu ani od svých blízkých

Tuto moudrou radu mi dal jedna baptistická sousedka. Je to svérázná žena, znám ji odmalička, dokonce u mě pár večerů bydlela.

Je velmi zbožná a milá a já se často zastavuji, abych se podívala, jak se jí daří, a zeptala se jí, jestli něco nepotřebuje. Sama to říká jen zřídka. Ale snažím se pečovat o svobodnou ženu:

„Ludmilo, jdu do lékárny, nepotřebujete něco?“

„Dobrý den,“ zeptám se jí znovu, „jdu pro chleba, dáte si housku?“

Samozřejmě řekne, že jí došel aspirin. A vždycky to zaplatí podle účtenky. A dokonce nabídne, že zaplatí jízdné, když budete muset jet daleko. Nikdy si však nepřišla o nic říct sama, a proto jsem k ní začal chodit já.

Bylo to, když jsem se vrátila ze služební cesty a ona byla nemocná. Doma jedla čistou zeleninovou polévku, bez zakysané smetany a chleba. Moc se mi ulevilo, když jsem ji viděla:

„Je tu plný dům lidí a vy tady sedíte a hladovíte!“

„Víte, jednou jsem požádala sousedku, aby koupila mléko. Taky mi bylo špatně, chtěla jsem horké mléko s medem. A ona zapomněla, přinesla mi ho o dva dny později, zrovna když už jsem ho nepotřebovala. A nemohla jsem jí ani zavolat, doslova jsem syčela. K nim domů jsem neklepala, co kdybych je nakazila?“

„Co se stalo pak?“

„Nic, zmizelo to samo.“

Každopádně se babička rozhodla, že nemusí lidi obtěžovat. Kdo jí bude chtít pomoci, stejně se zastaví. A pokud budete prosit, požadovat – jen to lidi staví do nepříjemné pozice, co když mají vlastní práci nebo plány? A dotazem si je jen odcizíte?

„Samozřejmě,“ řekla babička Ludmila, „pokud je situace kritická, v nesnázích, zavolám o pomoc, ale většina případů není tak složitá! Proč si myslíte, že se bez zakysané smetany neobejdu? Budu jen zdravější!

Má to svou logiku. Ne každý je ochoten půjčovat peníze a s trochou disciplíny si můžete určitou částku na mimořádné výdaje odložit.“

Neobtěžuje ani své děti, žijí daleko, jedno dokonce dostalo zelenou kartu do USA. Dokonce ani nepožaduje, aby přišla na návštěvu.

Je jí jedno, že ji někdo nepozve na oslavu narozenin, najde si zábavu doma. A snaží se být užitečná svým přátelům a sousedům. Cítí, že sebelítost je to nejhorší, co můžete udělat. Tyto pocity: sebelítost, zášť, závist ničí duši i tělo. Říká, že když žádáte o soucit, cítíte se špatně a chcete si umýt ruce.

Proto k ní chodím s učebnicemi a žádám starou učitelku, aby mě naučila německy. Peníze si nevezme za nic, ale aspoň mě pošle pro mléko, aniž bych se cítila zadlužená…

PSALI JSME: MUŽ SE ROZHODL PRODAT BYT: „BONUSEM“ K OBYTNÉMU PROSTORU BYLA JEHO MAMINKA

PŘIPOMÍNÁME: „ŽENY PO PADESÁTCE, JAK ŽIJETE, POKUD JSTE NEZADANÉ A NEMÁTE MANŽELA?“ ROZHODLA JSEM SE ODPOVĚDĚT