Sousedka se zeptala, jestli mám nějaké maso: Všechno proto, že se jí nechtělo do obchodu

Právě jsme se nastěhovali do nového bytu a hned jsme se seznámili s Lenou. Stála na schodišti se svými dětmi. Měla tři a čtvrté bylo na cestě. Děti nebyly upravené, byly oblečené v ošuntělém oblečení a špinavé. A sama sousedka vypadala nedbale.

„Zdravím. Jsme vaši sousedé, já jsem Lenka“ řekla sousedka.

„Ahoj, Lenko. Rada vás poznávám“ odvětila jsem.

S manželem jsme začali prohledávat naše věci a našli jsme celou tašku dětského oblečení, ze kterého syn vyrostl. Můj manžel navrhl, abychom udělali sousedce radost. Tak jsem to udělala. Zazvonila jsem u dveří. Sousedka otevřela dveře. Byla cítit alkoholem a vypadala trochu ošuntěle.

„Dobrý den. Probírala jsem se synovým oblečením a některé kousky jsou mu příliš malé. Chcete nějaké koupit pro své kluky?“

„Jistě. Na nové oblečení teď nemám peníze, jsem na mateřské dovolené. A jaká je to výhodná koupě?“ zeptala se Lena.

Od té doby kluci běhají po dvoře v oblečení po mém Jakubovi. Ráda jsem se dívala, až na to, že Lena prala jen zřídka.

Před Novým rokem jsem dělala generální úklid a navrhla synovi, aby si udělal pořádek ve skříních. „Jabkube, můžeme dát některé z těch hraček klukům odvedle?“ Zeptala jsem se svého syna.

„Dobře. Není mi to líto, můžeš sebrat co chceš.“

Byla jsem ráda, že syn sám nasbíral celý pytel hraček a dobrovolně se o ně podělil. Tentokrát sousedka přijala tašku s dárky opatrně. Nejprve se ujistila, že jsou všechny hračky v dobrém stavu, než je vzala. Jakub byl nadšený – rád dělal dobré skutky.

Od té doby začala sousedka chodit na čaj. Nechtěla jsem se s ní přátelit, protože mě odpuzovala svým způsobem života. Bylo mi líto jejích dětí. Pokaždé, když k nám Lena přišla, o něco nás požádala. Nemohla jsem odmítnout, dala jsem jí vajíčka, chleba a mléko.

A pak mi v den mého volna, přesně v 9:00 ráno, zavolala.

„Máte nějaké maso? Chci uvařit polévku, ale jsem příliš líná jít do obchodu.“

„Nemáme žádné maso, pouze pár klobásek.

„No tak.“

Uřízla jsem malý kousek synovi a manželovi k snídani a zbytek dala Leně. Z nějakého důvodu jsem se cítila nepříjemně. Pak jsem o tom řekla manželovi. Poradil mi, abych přestal dávat almužnu, jinak mi sousedka skončí na hlavě.

A tak jsem to udělala, protože arogantní lidé nemají žádné hranice. Čím více konáte dobro, tím jsou drzejší.

PSALI JSME: PROČ ŠVÉDOVÉ NEZAKRÝVAJÍ OKNA ZÁVĚSY: ŽIJI VE ŠVÉDSKU 3 ROKY, ALE STÁLE SI NA TO NEMŮŽU ZVYKNOUT

PŘIPOMÍNÁME: POTKALA JSEM SVÉHO EX NA RODIČOVSKÉ SCHŮZCE: ON ANI NEVÍ, ŽE MOJE DCERA JE OD NĚJ