Sousedka neustále něco prosí, už jsem z toho unavená: O co se jedna

Bydlím ve stejném domě od narození. Je tu málo lidí, kteří se stěhují, velmi dobrá čtvrť to je. A se sousedy se přátelíme od dětství, všichni jsme jako příbuzní. Ale jedna babička zemřela, přímí dědicové nebyli, přestěhovali se do jejího bytu příbuzní.

Na první pohled jsou to obyčejní lidé. Manžel, manželka, dvě děti.

Žijí stejně jako všichni ostatní, běžná práce, průměrné platy. Hlava rodiny je dost mlčenlivý muž, tichý, nezastaví se s nikým na pokec, ale vždy zdvořilé se se všemi zdraví.

A manželka je ještě ta žvanilka. Rychle se se všemi seznámila, a ráda se zastaví na dost dlouhý pokec. Kde jen na to nachází čas?

Jednou na mě zaklepala, vešla a začala se vyptávat na harmonogram služeb na chodbě. Vysvětlila jsem jí, jak to tady máme, ona poděkovala a už se chystala odejít. Na prahu ale přibrzdila:

– Hele, promiň, prosím, nepůjčíš mi cibuli? Už jsem začala vařit a najednou si všimla že nemám cibuli.

Nebylo mi to líto cibule, tak jsem samozřejmě ji dala.

Pak ještě několik podobných případů bylo: jednou přišla se sklenici, olej u ní došel. Samozřejmě, že jsem nalila celou nádobu. Pak poprosila vejce.

Samozřejmě, že mi nepřinesla ani cibulku, ani vejce, ani jsem o tom nepřemýšlela. Vždyť je hloupé se ptát, kdy mi vrátí cibuli. Třeba i já budu potřebovat něco narychlo, tak se na ní obrátím.

Pak jsem si řekla: mám životní styl laděný, nechodila jsem po sousedech. Ale možná ona je jiná. Ale v jednu chvíli jsem byla tak moc unavená, párkrát jsem odpověděla, že práce před ní u mě skončila veškerá mouka. A škrobu nemám ani lžíce.

Jednoho dne jsem zjistila, že ona začala chodit za babičkou z druhého patra. Později jsem se rozhovořila s další dámou a zjistila: sousedka chodí skoro ke všem v našem vchodu!

Rozhlédli jsme se se sousedy a uvědomili jsme si, co máme dělat.

Jednoho dne jsem zaklepala na její dveře:

– Ahoj, máš prosím tě trochu brambor? Viděla jsem, že jsi to včera koupila a u mě právě došla.

Blíže k večeru babička, která ji sledovala na lavičce, šla se zeptat na vejce, také viděla jak si je nesla domu. A u nás samotných doma nebylo nic. Ani krupička.

S ostatními sousedy se stále přátelíme, nosíme pohoštění jeden druhému. Ta nová chodí kolem a odvádí oči. Ale naše děti se spolu přáteli. Změní se snad i v jejich rodině přes generaci tradice?

PSALI JSME: KRISTINĚ JE JIŽ 15 LET. JAK SE MODELKA ZA TA LÉTA ZMĚNILA

PŘIPOMÍNÁME: SYNU, VEZMI MĚ DOMŮ NA VELIKONOCE. BUDU TIŠE SEDĚT A NEBUDU NIKOHO RUŠIT