Rodiče odcházeli do práce a Monika zůstala s babičkou: O pět let později, na Silvestra, zazvonil zvonek

Monika zdobila vánoční stromeček bez velkého nadšení. Před pěti lety se těšila na Nový rok a vánoční svátky. Pak ona, máma a táta, společně vyzdobili lesní krásku. Bylo to tak každý rok. A pak se všechno změnilo.

Novoroční překvapení

Večer rodina seděla před televizí u novoročního stolu a sledovala komedii Sám doma. Když v tom zazvonil zvonek oznamující dvanáct hodin, všichni si přáli a upřímně si navzájem pogratulovali k novému roku. A pak spěchali venku, aby viděli ohňostroje. To byla nedílná součást nového roku, koneckonců všechny novoroční fotografie uchovávali v samostatném fotoalbu.

Takže to bylo o tom novém roce, který si Monika pamatuje jako poslední, který strávila se svými rodiči.

„Moniko, musíme ti něco říct,“ matka váhavě zahájila rozhovor.

Desetiletá dívka široce otevřela oči a tázavě pohlédla na rodiče.

„Maminka a já jsme nuceni odejít do Itálie, abychom si vydělali peníze,“ přerušil váhavé mlčení otec.

„Propustili nás z práce a novou jsi hledáme již měsíc, ale všechno je to marné. A ty rosteš. Brzy dokončíš školu, co nevidět budeš na univerzitě…“

„Není třeba odcházet!“ vyřkla dívka se slzami.

Rodiče však odešli o dva týdny později a jejich dceru nechali s babičkou Kateřinou.

Jak čas plynul…

Babička řekla své vnučce o její mámě a tátovi: jak se setkali, vzali, jak se těšili na její narození a jak moc ji milovali.

„Kdyby mě milovali, nikdy by neodcházeli,“ zvolala dívka.

„Nebuď na ně naštvaná. Mají také těžké chvíle v té vzdálené Itálii. Vždyť vidíš, jak často nám volají a píší dopisy. Co můžeš dělat, nastaly takové časy – s prací doma je to těžké. Ale určitě se k nám vrátí,“ ujistila jí babička.

A Monika po těchto slovech vždy odpověděla:

„Doufám že si pospíší.“

Monika již nastoupila do deváté třídy a stále očekávala, že na školní dvůr přijde máma a táta, a pak společně oslaví nový školní rok. Ale rodiče jí den před tím volali…

„Buď trochu trpělivější. Také nám moc chybíš,“ řekla jí máma.

Novoroční překvapení

Dny ubíhaly. Nový rok se blížil. Již to bylo pět let, co odešli její rodiče. Babička viděla, že Monice hodně chyběli její rodiče:

„Vnučko moje, nemůžeš se připravit na Nový rok a na Vánoce s tak smutným výrazem ve tváři.“

Když babička Kateřina a Monika položily všechno jídlo na stůl, začaly znovu sledovat komedii Sám doma v televizi. V tom najednou zazvonil zvonek u dveří.

„Máma a táta! Přijeli jste?“ Moničina radost neznala hranic.

„Už nikdy neodejdeme. Založíme malou firmou, a budeme zde podnikat.“

„Rychle se svlékněte a pojďte, jinak vám unikne nový rok,“ zakřičela z místnosti babička.

PSALI JSME: „TCHÝNĚ TRVÁ NA TOM, ABYCHOM SI KOUPILI TŘÍPOKOJOVÝ BYT: POCHOPILA JSEM NARÁŽKY, ALE NECHCI S NÍ ŽÍT“

PŘIPOMÍNÁME: „SPOLUŽÁCI JÍ ČASTO NAZÝVALI HROCHEM“: JAK SE ZMĚNILA OSMNÁCTILETÁ STUDENTKA