Přišla navštívit svého syna a jeho manželku: „Takto se hosté rozhodně nevítají“

„Víte, řekli by hned – nechoďte k nám, nepotřebujeme vás a nechceme vás ani vidět!“ smutně říká pětašedesátiletá Olga. „Zůstala bych doma a nebyly by žádné problémy. Nakonec jsem se syna zeptala pětkrát – mohu určitě přijít na návštěvu? Vyhovuje vám to? Nebudu rušit vaše plány? Natálii to nebude vadit?“ „Ne, mami, samozřejmě že nebudeš nikomu vadit, jsme rádi, že tě budeme vidět, přijeď!“

„Koupila jsem lístky, a přijela na dva týdny. A nakonec jsem se nemohla dočkat, až tyto dva týdny skončí!“

„Co je to? Ano, ze všech sil mi ukázali, že jsem pro ně zátěží,“ povzdechla si Olga.

„Syn přicházel z práce téměř v noci a Natalie, moje snacha, chodila s kamenným výrazem, byla tichá, podrážděná, a ze všeho nešťastná.“

Syn Olgy, Ivan, má dvaatřicet. Jeho matka ho vychovala sama. Žili v malém městečku několikaset kilometrů od hlavního města. Syn absolvoval školu v hlavním městě, a několik let Olga posílala peníze svému synu do hlavního města. Nebylo to snadné, popadla jakoukoli práci, umývala podlahy a prodávala na trhu, jen aby mohla poslat svému synovi další korunu. Neustále posílala Ivanovi jídlo, zatímco ona sama seděla na chlebu a vodě.

Ivan se samozřejmě také snažil, téměř okamžitě začal vydělávat peníze a během magisterského studia se již plně živil. Ale Olga stále posílala peníze i jídlo aby mu pomohla.

„Můj syn si vedl dobře: pracoval, pomalu šetřil peníze na své bydlení a brzy se poznal s dívkou… Stejná Natálie, která se o pár let později stala jeho manželkou.“

Ivan přivedl Natálii k návštěvě své matky dvakrát: nejprve před svatbou a pak znovu jako manželku. Chystala jsem pro ně vše nejlepší, každý den jsem stála u sporáku, pekla koláče, připravovala složité přílohy.

Po svatbě začali společně šetřit na svůj byt a všechno šlo rychle. Před šesti měsíci konečně učinili rozhodný krok ke svému snu – koupili si dvoupokojový byt. Je pravda, že malou částku bylo třeba vzít na hypotéku a investovat do oprav. Olga sama jim dala na opravy sto tisíc korun. Suma byla samozřejmě na hlavní město malá, ale to bylo vše, co měla.

„A po novém roce jsem se konečně zastavila v jejich domě, již opravdu v jejich!“ říká Olga. „Samozřejmě jsem chtěla vidět, jaký byt koupili, jak ho zrekonstruovali, jak se usadili. Kromě toho se mi nahromadily některé zdravotní problémy, proto jsem se rozhodla obrátit se na kliniku v hlavním městě. Proto jsem vlastně přijela na tak dlouhou dobu. S rezervou, protože nikdy nevíte co, a najednou vás pošlou na nějaké testy. Předtím jsem vždy přijela pouze na pár dní. Ale samozřejmě jsem ptala svého syna. Sám řekl ‚Přijeď, kdy jenom chceš a tak dlouho, jak je to nutné, kdykoli, žádný problém…‘ “

Olga dorazila a byla odrazena nehostinným prostředím. Nikdo pro ni nepřipravil pohoštěni, nezeptal se jak si vede, nezeptal se, jestli si nedá čaj… „Vezměte si vše, na co máte chuť!“ tak jí řekla Natalie již první den.

Upřímně řečeno, v lednici nic moc nebylo. Je dobře, že Olga jako obvykle přišla s pěti velkými taškami s potravinami. Natalie přijde, podívá se do hrnce: „Ach ne, díky, ale to nejím.“ „Ptám se jí: ‚Co chceš jíst?‘ A ona: ‚Ach, nic nepotřebuji, nejím po šesti.‘ Když přijde domů z práce, řeknu: ‚No, pojď, aspoň si dáme čaj.‘ ‚Ne, děkuji, nechci!“ “

Snacha neustále zkroutila tvář a obrátila oči v reakci na jakoukoli otázku, syn přišel velmi pozdě a televize byla pro Olgu jediným přítelem v bytě. Snachu ale i to rozzuřilo. ‚Co mám dělat, když nemůžu spát? Ležet ve tmě a dívat se na strop?‘

„Když mě můj syn mě vzal na stanici, ptá se: ‚Mami, kdy jindy na tebe čekat?‘ Říkám: ‚Synu, toto je pravděpodobně moje poslední návštěva. Vím velmi dobře, co je to tvrdá práce, měla jsem dost práce, ale nikdy jsem si nedovolila tak jednat s hosti!‘ řekla Olga téměř s pláčem.

PSALI JSME: „DŮCHODCI MUSÍ BÝT DOMA ZAVŘENI, ABY SE NEPLETLI POD NOHY,“ KŘIČEL MUŽ VE FRONTĚ. NECHÁPU, PROČ STRÁŽNÝ NEZASÁHL DO KONFLIKTU

PŘIPOMÍNÁME: ŽENA DÍKY PSU ZJISTILA, ŽE JI PODVÁDÍ PŘÍTEL: NÁVŠTĚVA VETERINÁŘE ZMĚNILA JEJÍ ŽIVOT, JIŽ NEMÁ ŽÁDNÉHO PŘÍTELE ANI KAMARÁDKU