Příběh ze života: „Vdala jsem se za tvůrčí osobnost. Nejdřív jsem byla nejšťastnější, ale pak se můj manžel změnil“

Vzala jsem si ho, když mi bylo 21 let. Fascinována zpěvem románů, čtením básní pod měsícem a sladkými polibky, jsem si byla jistá, že jsem udělala správnou volbu.

Dášě, naší dceři, bylo deset let, když Libor začal čím dál častěji pít. A kdyby jen pil, on mi ještě pořádal koncerty. Jenou hrál Shakespearovu scénu o Desdemonovi a Othellovi. Dale byly scény z Fausta, Goethe. Každy den: opilý koncert, naštvaní sousedé, hanba, zklamání.

Ale nemohla jsem ho opustit. Jak? A co na to lidé? A jak bude dcera vyrůstat bez otce a jak budu bez manžela? Tak jsem to vydržela až do svých 44 let. Byla jsem trpělivá a on se nejspíš unavil z toho, že divák je pořád stejný. Našel si dámu z hlavního města, tak si prostě sbalil věci a odjel za ní.

Ve svých 44 letech jsem zůstala sama. Za 23 let společného života jsem si na něj a jeho koncerty už tak zvykla, že jsem po jeho odchodu půl roku plakala hořkými slzami. Jak budu žít bez toho adrenalinu a vroucí krve? Jak budu klidně spát v noci a žít si život.

A pak se mi jako znovu otevřeli očí. Uvědomila jsem si, že mi milenka udělala laskavost. Začala jsem té paní psychicky děkovat, že mi zachránila život. Začala jsem volně dýchat, v klidu si žít a užívat si života s dcerkou.

A pak mi po chvíli zavolala sama, začala si stěžovat, že můj manžel nebyl tak dobrý, jak si představoval a že neví, co má teď dělat. A jak to mám vědět já? Naštěstí jsem se zbavila tohoto smutku nazvaného „tvůrčí láska“. Je to lepší bez ní.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „DÍKY SVÉMU SYNOVI JSEM SE ROZHODLA: ODEJÍT NEBO ZŮSTAT SE SVÝM MANŽELEM“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „NA SOUDNÍM JEDNÁNÍ MANŽEL ODMÍTL PŘIZNAT VÝŽIVNÉ, DOKUD NEBUDE PROVEDEN TEST DNA“