Příběh ze života: „Nechci pronajmout byt svým známým“

Sestra se ještě před svatbou stala majitelkou jednopokojového bytu. Ona v něm moc nebydlela, protože její manžel měl vlastní třípokojový byt.

Volné bydlení plánovali pronajmout a peníze odložit na letní dovolenou. Když se známé sestry dozvěděly o jejích plánech, okamžitě jí nabídly „skvělý nápad“.

- Tak nám pronajmi svůj byt. Nejsme přece cizí lidé. Budeme platit včas a budeme sledovat pořádek. Nájemníci jsou různí přeci bývají.

Sestra se s nimi opravdu dobře znala, protože dříve pracovali ve stejné společnosti a vždy odpočívali na stejném letovisku. Sestra však pochybovala.

- Věřím jim. Ale obávám se, že pak se z problémů nedostanu. Přestanou včas platit nájemné, nábytek nebo technika pokazí. A co jim pak budu moci říct? – řekla moje sestra.

Na druhou stranu, co když jsou to opravdu slušní lidé? Předem se to nedozví a urazit známe také nechce. Navrhla jsem sestře, aby si promluvila s majitelkou bytu, který předtím pronajala. Ivana to ale odmítla.

Jsem proti pronajímání bytu známým a příbuzným. Koneckonců, i ten nejslušnější člověk může vylézt na hlavu. Jak byste na místě Ivany postupovali vy?

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „KAMARÁD NAŠEL ŽENU VE 42 LETECH. ŘÍKÁ, ŽE VAŘÍ DOBŘE A DOMA JE VŽDY ČISTO, A ZBYTEK MU NEVADÍ“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽELKA CHCE BÝT HLAVOU RODINY. NEVÍM, JAK JI UKLIDNIT“