Příběh ze života: „Moje tchyně má narozeniny, její žádosti o dárek ma tedy dost přehnaně. A manžel jí to dopřává“

Máme s manželem peněz na život v zásadě dost. Oba s manželem pracujeme. Máme dvě děti, chodí do školy. Na chleba s máslem stačí, jednou za rok jedeme na dovolenou k moři. Žijeme ve svém bytě, vzali si hypotéku, ale rychle ji zaplatili. O pomoc nikoho nežádáme, nepotřebujeme.

Brzy má tchýně narozeniny, budou jí 55 let. Samozřejmě jsme se jí ptali, co by si k narozeninám přála. Obvykle ženy jejího věku chtějí nějakou techniku do kuchyně nebo dárky ve formě parfémů a dalších věcí. Tchyně však nás překvapila.

Říkala, že chce, abychom jí zaplatili za posezení s kamarádkami v kavárně. Nevadilo by mi, kdyby se rozhodli pro nějaký skromnější podnik. Ale posezení v kavárně, ve které chce slavit, stojí skoro jako manželův měsíční plat.

Nejen, že jsou to nemalé peníze, tak co je to za dárek? Všichni budou sedět, jíst a pak co? A náš dárek nikdo nebude pamatovat. Copak to tchyně nechápe?

A máme dvě děti. Místo toho, abychom utráceli takové obrovské peníze za krmení jejich kamarádek, mohli bychom dětem něco koupit. Tchyně je zřejmě sobecká. Nerozumí elementárním věcem. Řekla jsem manželovi, že to není vhodné. Ale stojí na svém, prý je to jeho matka a není mu nic pro ní líto. Proč nás a děti nelitují?

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „TEREZO, HLÍDAT DĚTI JÁ NEBUDU“. PO ČASE SI TCHYNĚ ROZMYSLELA, ALE UŽ BYLO POZDĚ

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: JAK TCHÝNĚ ZAŘÍDILA ZEŤOVI OPRAVDOVOU ZKOUŠKU VÝDRŽE