Je mi třicet a jsem šťastná matka samoživitelka. Ano, není tu žádný překlep – jsem šťastná. Mám dceru, které jsou dva roky a jsme s ní šťastná rodina. Vím, že takových samoživitelek s dítětem je v naší zemi víc než dost. Ale ráda bych vyprávěla svůj příběh.
S manželem jsme se poznali, když mi bylo 25 let, byla to velká láska, pak manželství. Společně jsme pracovali, společně koupili byt, rozvíjeli své podnikání. Měli jsme všechno pro naše štěstí. Jediné, o čem jsme snili, bylo dítě.
Manžel moc chtěl syna, ale vysvětlovala jsem mu, že s dítětem to není tak, jako s potravinami v obchodě, nemůžeš si vybrat. Vždycky se urážel na takovou odpověď. V 28 letech jsem otěhotněla. Manžel skákal štěstím, chodil po známých a říkal, že bude mít syna. Zastavovala jsem ho, řekla, ať nespěchá, může se narodit kdokoliv. Ale on byl jistý, a také mi řekl, že pokud nenarodit syna, tak se rozvedeme. Myslela jsem, že si dělá srandu.
A v den porodu manžel čeká na oddělení. Sestřička mu šla ukázat dceru, porodila jsem holčičku. A hádejte co, ani se na ni nepodíval. Otočil se a odešel. Všechno. Volala jsem mu, volala i moje matka, ale nebral telefon a pak telefon úplně vypnul.
Z porodnice mě přivezli příbuzní domů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem nenašla manželovy věci, od slova vůbec. Nemělo smysl plakat za manželem, když jsem měla na rukou malou kytičku, mou rodnou krev. Zavřela jsem tuhle stránku a požádala o rozvod. Rychle jsme se rozvedli a pak jsem od něj vymáhala alimenty. Když otec nesní o tom, že by byl se svou dcerou, tak ať není.
Nedávno jsem se procházela s dcerou v parku, viděla jsem bývalého manžela. Ten se okamžitě začal omlouvat, řekl, že udělal chybu. Sám je špinavý, věci jsou vymazány, je od něj slyšet alkohol. Na co ho teď potřebujeme? Proč potřebuje dceru? Není to otec, jen dárce spermatu, nic víc.
PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „MANŽEL VE SNU NAHLAS VYZNAL LÁSKU NĚJAKÉ ALENĚ. ZEPTALA SE HO PAK, CO SE MU ZDÁLO“