Příběh ze života: Konečně se narodilo dítě. Všichni šťastní příbuzní čekali na propuštění z porodnice pod okny. Květiny a dárky. A tady je první noc

Konečně se narodilo dítě. Všichni šťastní příbuzní čekali na propuštění z porodnice pod okny. Květiny a dárky. A tady je první noc. Hlava rodiny se okamžitě přestěhoval do obývacího pokoje, aby neposlouchala pláč dítěte.

Máma mlčí a rozumí všemu. Ráno. Sobota. Matka celý den krmí a stará o dítě. Tahá těžký kočárek a prochází se v parku, aby se dítě dobře vyspalo. Přijde domů. A tam je prázdná lednice, bordel. Táta je pryč.

Volá mu.

– Potkali jsme se tady s Vaškem. Dáme si kávu a vrátíme se domu, – říká.

Ta se stará o úklid a vaření. Paralelně baví dítě a snaží se neusnout. Zdá se, že už se vymyla hranice mezi dnem a nocí. Táta stále se cítit v pohodě.

Jeho přátelé jsou na prvním místě. A žena z čeho je unavená? Vždyť je doma! Bavit se nechce, film sledovat taky, o intimitě vůbec není řeč…

Táta si ničeho neváží a mámě došly síly. Je naštvaný. Pláče. Odchází.
Čas plyne. Tatínek se vrací do prázdného bytu a nechápe, čím byla nespokojená.

Milí muži, žena rodí dítě nejen pro sebe. Rozdělte s ní ty starosti, protože je to skutečný výkon, který nese žena na křehkých ramenou. Děti je třeba vychovávat, ne jen chtít.

PSALI JSME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „DĚLAT PROBLÉMY JSEM VŮBEC NECHTĚLA, ALE DCERA MÉHO MILENCE SE ROZHODLA ZA MĚ“

PŘIPOMÍNÁME: PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA: „PŘIŠEL DEN PROPUŠTĚNÍ Z NEMOCNICE. S MANŽELEM JSEM ANI NEMLUVILA A ON NECHÁPAL, CO SE MI DĚJE“