Otec a bratranci na mě křičeli, abych podepsala plnou moc k prodeji bytu, který jsem dostala od babičky

Jací dobří jsou moji bratranci. Když babička onemocněla a potřebovala péči, moji bratranci to nechtěli dělat. Jeden byl zaneprázdněný v práci, druhý měl rodinné problémy. A teď, když babička zemřela, rozhodli, že mají právo na byt. I jejich matka, otcova sestra, potvrdila, že jsem si tento byt zasloužila. Nikdo z nich nechtěl tolik let přebalovat babičku.

Svou babičku jsem zbožňovala a její smrt mě velmi rozrušila. Ale moji bratranci se chovají velmi drze. Nejvíce mě překvapil postoj mého otce k této situaci. Jak se později ukázalo, měl své vlastní plány.

Babička a můj otec spolu neladili. Vždy byla na mé straně. On není můj vlastní otec, když se za něj moje matka vdala, byla jsem v první třídě. Samozřejmě nás zaopatřoval. Ale nic víc. Nikdy se nezajímal o to, jak se mám, nikdy mě nevodil do zoo, neučil jezdit na kole. Prostě ho to nezajímalo. Říkal, že jsem oblečená a nakrmená, a to stačí. Brzy se narodil můj mladší bratr. Otec s ním trávil čas a hrál si.

Máma zemřela, když jsem byla v prvním ročníku vysoké školy. Můj otec mě neopustil. Naopak udělal všechno pro to, abych s nimi zůstala. Neměl čas starat se o svého malého syna. Vařila jsem jim jídlo, prala věci, pomáhala bratrovi s domácími úkoly. Cítila jsem se jako ve věznici. Nemohla jsem nikam jít, nikde se zdržet, musela jsem se starat o otce a bratra.

Dokonce jsem byla ráda, když babička onemocněla a já jsem se k ní nastěhovala, abych se o ni starala. Moje euforie ale rychle přešla. Babička už se beze mě nemohla obejít a otec mi vytrvale připomínal, že musím uklidit jejich byt a připravit večeři. A také jsem studovala na univerzitě.

Babička zemřela a nechala mi byt. Bydlela jsem v tomto bytě. Můj otec byl nervózní. Chtěl, abych se vrátila domů. Myslela jsem, že se bojí, že se o něj a bratra přestanu starat. Ale jak se později ukázalo, mýlila jsem se.

Můj otec vytvořil koalici s mými bratranci. Snažili se mě přesvědčit, že jsem povinna prodat byt a rozdělit peníze na čtyři díly. Dát jim tři díly a čtvrtý si nechat pro sebe. Rázně jsem odmítla splnit jejich požadavky.

Jednoho dne přišli ke mně domů s notářem. Slíbil mému otci, že i přes mé nároky sepíše plnou moc k prodeji nemovitosti. Křičeli, že si nemohu nechat celý byt a že musím podepsat plnou moc, aby otec prodal babiččin byt a rozdělil peníze mezi nás. Povolily mi nervy. Začala jsem hystericky křičet na notáře a obviňovat ho, že mě donucuje podepsat tuto plnou moc, která by pak neměla právní sílu. V důsledku toho notář utekl. Po jeho odchodu odešli i moji „drazí“ příbuzní.

A včera jsem náhodou zaslechla rozhovor po telefonu jedné paní. Někomu si postěžovala, že adoptovaná dcera jejího přítele nechce podepsat plnou moc k prodeji bytu její babičky. Řekla, že všichni bratranci této dívky dosáhnou svého cíle a vezmou její peníze, ale ona najde pro ně lepší uplatnění. Nazvala jména mých bratranců a mého otce. Rozhodla jsem se ji následovat.

Ona šla do parku a sedla si na lavičku. Přistoupil k ní muž a políbil ji. Nevěřila jsem svým očím – byl to můj otec. Všechno do sebe zapadlo. Otec se rozhodl nás všechny podvést. Rozhodla jsem se prodat své dědictví sama a přestěhovat se do jiného města. A část peněz dám svému bratrovi, bude to spravedlivé.

PSALI JSME: JE MI LÍTO, ŽE JSEM DAROVALA SYNOVI NA SVATBU BYT

PŘIPOMÍNÁME: „SBAL SE, DNES PŮJDEŠ S OTCEM K NOTÁŘI A PŘEPÍŠEŠ NA NĚJ BYT,“ ŘEKLA MI BABIČKA