Otázka bydlení dětí není problémem jejich rodičů

Nedávno se u nás v domě odehrál konflikt, který nabíral obrátky už několik let. Mám syna, který se již dávno stal dospělým a samostatným mužem a před dvěma lety se oženil. Na první pohled je všechno v pohodě. S manželkou však nemají své bydlení, a tak se motají po pronajatých bytech.

S manželem máme třípokojový byt. Koupili jsme si ho sami, šetřili jsme na něj několik let. Kromě toho mám jednopokojový byt, který jsem zdědila po babičce, s manželem ho dali do pronájmu, takže máme malou částku do rozpočtu.

Manželka syna však pořád tvrdí, že my MUSÍME buď to nechat tento byt jím, nebo ho máme prodat, a peníze samozřejmě že dát jím, aby si mohli vzít hypotéku. Můj syn, když se oženil, dali jsme mu jasné najevo, že se o svou rodinu musí starat sám. Jeho milovaná si vzala jeho, ne nás. Podle mě by si měli koupit bydlení sami.

Snaha sní o dítěti, ale nechce, aby dítě vyrůstalo v pronajatém bytě. Nicméně si myslím, že na tom nic není, přivedla jsem syna do pronajatého bytu z porodnice a bylo vše v pořádku.

Tento konflikt trval více než jeden rok. Před několika dny jsem už nevydržela a řekla synovi, ať už o tom nemluví, protože byt po babičce stejně neprodám a nedaruji ho jím. S manželkou se na mě silně naštvali, dokonce přestali komunikovat.

A včera večer volala matka manželky mého syna a řekla, že kvůli mé tvrdohlavosti se děti rozvedou, protože jim nechci dát ten byt. Už ani nevím, co mám dělat

PSALI JSME: „MANŽEL NEMÁ ŽÁDNÉ ZLOZVYKY, NENÍ HRUBÝ, VYDĚLÁVÁ DOBŘE. NO TAK CO TI CHYBÍ”

PŘIPOMÍNÁME: VNUK POZVAL BABIČKU NA MATURITU, PROTOŽE V MLÁDÍ NEMĚLA MOŽNOST NAVŠTÍVIT VLASTNÍ SLAVNOST