Obě dcery jsem musela vyhodit z domu: Jinak bych byla další, pro koho by se nenašlo místo ve vlastním bytě

Lence letos bude padesát. A ona se cítí na všech sedmdesát, je dost vymotana ze života.

Manžela Lenka ztratila ve třiceti. Zůstala vdova se dvěma dcerami. Velmi se snažila, aby je postavila na nohy. Aby nebyli horší než ostatní. Je dobře, že své bydlení měla: dvoupokojový byt dostala od babičky, o kterou se starala v posledních měsících jejího života.

Lenka doufala, že až jedna z dcer dokončí vysokou školu, bude mít více volného času. Ale kde pak…

Jako první do domu přivedla svého vyvoleného starší dcera. Oznámili, že se chtějí vzít a po půl roce se jim narodilo dítě, chlapeček Ivan.

Lenka tehdy ani nechápala, kam tak rychle mizi platy ze dvou práci. Novomanželé ji nechali hlídat vnučku a sami si šli odpočinout. Potraviny nakupovala a za účty platila také Lenka sama. Ještě k tomu mladší dcera často prosila peníze na své potřeby.

– Nemáme peníze, – říkala hned Katka, když Lenka naznačila, že by jejich rodina měla přidávat peníze alespoň na potraviny.

– Jsem na mateřské dovolené a Lukáš sbírá peníze na auto. Mami, nevidíš to sama snad?

Simona, mladší dcera, vystudovala vysokou a dostala práci. Lenka doufala, že alespoň trochu začne přidávat do rodinného rozpočtu. Ale kdepak! Ona si utracela za oblečení, drahé kabelky, a ke konce měsíce dokonce prosila od matky peníze na cestu do práce.

Lenka se velmi zlobila: ona dennodenně makala, aby uživila všechny a zaplatila účty, a nikdo z dcer se ani nesnažil pomoci.

Konec trpělivosti Lenky nastal v jeden večer, kdy ona unavená se vrátila z práce domů a doma měla hosta. A kufr s věcmi na chodbě také byl. Tentokrát už Simona přivedla kavalíra. Byt pak dvoupokojový, připomeňme. Tady už Lenka nevydržela a řekla:

– Dávám vám, mé dcery, přesně měsíc na hledání svého bydlení. Pronajímejte byt, jeďte do vesnice za svými manželi. Stačí už, tečka!

Co tady začalo, je velmi těžké popsat slovy. Lenka najednou se stala pro své dcery hlavním nepřítelem.

– Jsem unavená, chci klid, – přerušila Lenka hysterii dcer. – Narodila jsem vás, dala vám vzdělání a teď chci, abyste vypadli z mého hnízda. Pokud je to možné, budu vám pomáhat, někdy budu sedět s vnoučaty, ráda budu vás tu vidět, ale musíte žít odděleně.

***

Od té doby uplynul rok. Vztah přešel do kategorie obchodních: varují, žádají o povolení a teprve pak přivážejí děti. Oni spolu se svými manžely pronajímají byty, starají se o sebe sami. Na matku se ještě zlobí, ale už Lenku to nezajímá.

Lenka je přesvědčena, že kdyby je tehdy nevyhodila, teď by pro ni nebylo místo ve vlastním bytě.

PSALI JSME: DEVÍTILETÁ HOLČIČKA PĚSTUJE PRO BEZDOMOVCE STOVKY KILOGRAMŮ POTRAVIN A STAVÍ PRO NĚ MALÉ DOMY

PŘIPOMÍNÁME: „NEDÍVEJ SE NA MĚ TAK, NEPOTŘEBUJI TO DÍTĚ. VEZMI SI HO,“ NEZNÁMÁ ŽENA MI HODILA DO RUKOU KORBU. NECHÁPALA JSEM, CO SE DĚJE. PO CHVÍLI MI DOŠLO, ŽE DRŽÍM MIMINKO