„Nemohu tě pozvat na oslavu svých narozenin, Karolína tě uvidí a bude naštvaná,“ řekla mi moje matka

– Představte si, její vnučka už pro ni nakreslila dárek, společně jsme vyrobili i další obrázek, vybrali šaty na oslavu, malá holčička každý den se jí ptá, kdy půjdeme za babičkou…

„Nepůjdeme tam za babičkou,“ – řekla mi to smutně moje sousedka a kamarádka z dětství Jitka.

Paní Romana a pan Václav mají dvě dcery. Nejmladší Jitka po škole chodila na kurzy manikúry, pracovala v salonu, absolvovala kombinované studium na univerzitě, v pátém ročníku se vdala, porodila dceru, nyní pracuje doma ve vybavené kanceláři. Starší Karolína studovala dlouho a s měla studium ráda.

Výsledkem byla dva tituly magistra a dobrá práce na univerzitě. Karolína se vdala ve 28 letech, začali se svým manželem hned přemýšlet o dítěti, ale ukázalo se, že není to tak jednoduché. Dva potraty, zmrazené těhotenství, několik let léčby, dva pokusy o IVF…

Jitka podporovala svoji sestru, jak nejlépe mohla. Cítila ale, že sestra od ní se distancuje každý neúspěšný pokus otěhotnět a každý další negativní test. Setkání a hovory se stály méně časté.

– Možná jsem ji nějak urazila, když jsem jí nabídla, aby si adoptovala dítě ze sirotčince? -myslela si Jitka.

– Vidíš, je velmi nervózní, nechce jít k psychologovi, mluvit s ní není snadné, všechno má v sobě, jako by na sobě měla brnění.

Cokoli jí řeknu, slyším odpověd: „Nemůžeš to pochopit, něco takového jsi nezažila!“

Jak může s tímto přístupem vůbec otěhotnět? Bolí mě to vidět, jak trpí. Adoptovala bych dítě, zapomněla by na tu situaci… Mnoha lidem se často podaří otěhotnět později.

Z Jitky se distancovala nejen její sestra, ale i její matka. Paní Romana trávila se svou nejstarší dcerou stále více času. Jakýkoli rozhovor s tou mladší začal z neplodnosti Karolíny.

„Je také těžké komunikovat s mojí matkou,“ přiznala se Jitka, „o svou vnučku se už několik let nezajímá, jen čeká na vnoučata od Karolíny a moje malá Andrea babičku miluje a moc se ji stýská. Volám, často ji navštěvuji, zajímá mě, jak se jí vede, ale mluví jen o mé sestře, jako by na celém světě zůstala jen Karolína. Díky tátovi si pamatuje nás a svou vnučku, vídáme se často.“

Všichni si připravovali na oslavu narozenin paní Romany. Přijedou příbuzní z celé země, a proto si objednali velký stůl v restauraci. Slavit budou ve velkém. Nikdo nepozval Jitku a její rodinu. Proč? Protože Jitka čeká na druhé dítě. Už je vidět bříško, nemůže už ho skrýt.

– Dlouho jsme chtěli další dítě, a teď ho máme, Andrea brzy půjde do školy, bude tam dobrý věkový rozdíl, pohodlný pro mě i pro mého manžela, – pokračovala Jitka, – Moje matka se o mém těhotenství dozvěděla náhodně, když mě potkala v nemocnici, šla jsem tam na ultrazvuk.

Žádnou radost z toho moje matka neměla, jen se na mě podívala a řekla „Neříkej to Karolíně“, ale jak jí to mám říct, když jsme s ní 4 měsíce vůbec nemluvili? Vždy na to nemá čas…

Téměř měsíc před narozeninami zavolala Jitka matce, aby zjistila, jaký dárek by chtěla.

Paní Romana řekla, co k narozeninám chce a dodala, že Jitku s manželem a vnučku na oslavu nemůže pozvat a že dárky můžou přinést domů, kdy na to budeme mít čas.

„Řekla, že Karolína na problémy zapomněla, protože se připravuje na dovolenou, Maminka tak nechce, abych svým bříškem zkazila náladu Karolíně,“ pokračovala Jitka se slzami v očích.

„Chápu, je to její dcera a snaží se jí pomoci… Ale nejsem také její dcera? Není mou vinou, že Karolína má zdravotní problémy. Maminka ze mě ani neměla radost, nikdy se nezeptala, jak se cítím… Dárky samozřejmě koupíme a přineseme… Ale to není to hlavní… Opravdu se chci vrátit ten vztah, který jsme dříve měly… Jak to mohu udělat?

Situace je opravdu obtížná. Ale jak mohu pomoci, vůbec netuším. Možná jste měli podobnou situaci? Jak mám postupovat? Opravdu se těším na vaše rady.

PSALI JSME: JAK CHARITY A OBCE ROZDĚLUJÍ PENÍZE URČENÉ NA OBNOVU PO TORNÁDU: NĚKTEŘÍ LIDÉ MLUVÍ O NESPRAVEDLNOSTI

PŘIPOMÍNÁME: PRVNÍ ARMÁDNÍ SPECIÁL DORAZIL Z AFGANISTÁNU DO ČESKÉ REPUBLIKY: VE VLÁDĚ ŘEKLI, KOLIK ČECHŮ PLÁNUJÍ EVAKUOVAT