Narodí-li se nám syn, dej mu jméno Michal

Při pohledu na Olivera si Markéta uvědomila, že ho nemiluje. A již dlouhou dobu. Oliver byl jiný. Mladá, krásná, zajímavá, dostávala květiny, nečekané dárky. Moc se jí líbilo jeho bílé čelo a pronikavé modré oči. A teď se jí Oliver nelíbí, je smutný a neupravený. Jeho oči jsou matné a letargické a Markéta zapomněla, kdy od něj naposledy slyšela kompliment.

A ona je stále ladá žena, docela krásná, se štíhlou postavou. Během 10 let manželství navštívili mnoho lékařů a všichni se rozvedli. Oba jsou zdraví a nemají děti. Markéta dala výpověď a užívala si života. Její kamarádka Marie měla tři rváče. Marie jí připomínala opici z pohádky, která se nemohla starat o své děti. „Co je na těch dětech dobré, co když budu žít bez nich?“ Pomyslela si Markéta.

Oliver také rezignoval. Celý den seděl u počítače. Měl mnoho zakázek, byl považován za dobrého programátora. Někdy se šel setkat se zákazníky a jindy Markéta viděla, jak vrchní část trčí zpoza počítačové židle. „Je to tak. Pokud neocení zlatou minci jako já, najdu si fanouška, dejte mu vědět.“ Markéta měla vhodného kandidáta na znamení. Jmenoval se Jan. Nedávno se objevil v jejich týmu a okamžitě se stal jejím oblíbencem. Markéta věděla, že už měl poměr s Kateřinou, sekretářkou, i Olívií z účetního oddělení. Nyní chtěla vyzkoušet Janovo kouzlo i ona. K čemu je její Oliver? Ani neví, že má manžela, vždy jenom sedí u počítače.

Markéta snadno podlehla kolegovu kouzlu. Ta závratná romantika je kroutila jako tajfun. Markéta každou noc utíkala z domova a nacházela různé důvody. A začala další život, život plný dobrodružství a romantiky.

Jan s ní jel ve svém krásném sporťáku po městě a vozil ji po restauracích. Markéta se často ráno vracela domů s tím, že byla na rozlučce se svobodou. Oliver jí věřil. Na další rande si Markéta vybrala šaty. Všimla si malé skříňky ve skříni, otevřela ji a našla balíčky peněz. Ach ano, Olivere! Schoval jsi přede mnou něco? Je to divné… Pak se ho zeptám… Aféra s Janem trvala několik měsíců. Markéta se s Oliverem téměř neviděla ani nekomunikovala. Ráno, když šla do práce, ještě spal. Když se večer vrátila z práce, viděla ho sedět u počítače nebo ležet na gauči. Hrozně jí to štvalo.

Nakonec svému milencovi navrhla, aby se s ní oženil. Markéta byla v šílenství štěstí. Představovali si, že se po svatbě vydají na výlet na pohádkový ostrov, budou mít mnoho krásných fotografií a každý jim bude závidět. Jan prostě neměl peníze na tyto nádherné fantazie. Řekl, že brzy dostane slušný bonus, a pak se vezmou. Markéta se na ten den těšila. Po měsíci čekání si ale uvědomila, že Jan bonus nedostane, a proto nemají peníze na svatbu a cestování. Markéta si však vzpomněla, že doma viděla peníze v krabici. Rozhodla se je vzít, protože je stále Oliverovou manželkou a má právo na všechno v jejich bytě. Když krabici našla, viděla, že peněz je méně. Nedělalo jí to ostudu. Opatrně je přenesla do kabelky a běžela za Janem. S radostí vzal peníze a řekl, že jde připravit vše na svatbu. A nech ona požáda o rozvod.

O několik dní později se Markéta rozhodla říct Oliverovi všechno a požádala o rozvod. Když vstoupila do bytu po práci, ucítila pach drog. Oliver nebyl doma. Markéta šla do skříně hledat své dokumenty. Zahlédla složku s papíry. Otevřela a začala číst. Byly tam dopisy s Oliverovými diagnózami. Nemůže to být… Srdeční onemocnění a velmi vážné… Jak to? Nakonec nic neřekl. Proto poslední dobou vypadal tak špatně, často ležel a v jejich bytě se dlouho vznášel zápach drog a ona to ani neřešila… Dveře zabouchly. Přišel Oliver. „Olivere. Je pravda, že zde čtu? Byl jsi dlouho nemocný? Proč jsi mlčel?“ „Ano, Markéto, je to pravda. Nechtěl jsem tě zatěžovat svými problémy, ale vidím, že jsi se mnou stejně nebyla spokojená a tady je moje nemoc … Bál jsem se, že mě opustíš.“

Ale víš, je malá šance, že mi pomohou. Lékaři mi nabídli vyzkoušet experimentální drogu, ale stojí spoustu peněz. Pracoval jsem ve dne v noci, abych tuto částku zvýšil. Část peněz jsem utratil za léčbu, ale většina peněz nedávno zmizela. Markéto, tahle droga mi může pomoci, umíš si to představit? Ještě trochu a koupím si jí. Promiň, že jsem skrýval diagnózu, ale teď to víš a já doufám, že mě morálně podpoříš. Markéta stála jako omráčená. Takže o to šlo a ona to dala Janovi. Ano, musí být urychleně vráceny. Oliver si nezasloužil takové zacházení. Markéta jej objala a řekla, že potřebuje shromáždit myšlenky. Vyběhla z bytu a jela taxíkem k Janovi.

Dlouho neotevřel dveře, a když je otevřel, uviděla za sebou mladou dívku. „Přijet? Proč? Mám tady obchodní schůzku, teď nemůžu mluvit.“ Ano, samozřejmě, šampaňské, cukroví, pokrčená postel… Je jasné, jaké setkání jste tu měli! Ach ty darebáku! Vrať mi peníze rychle!

„No, co jsi, Markétko! Nedala jsi mi žádné peníze, proč vymýšlet? A obecně je tvůj manžel nemocný a ty se touláš po bytech slušných mužů, bez ohledu na to, jak je to potupující?“

„Ach, ty! Jak to můžeš říct? Chystali jsme se vzít! “ „Ach, prosím!?“

„Co jsi si vymyslela? Já, vdát se?“ A Jan se jí vysmál do tváře. Byla hluboce rozhořčená. V tomto lhostejném a bezcitném muži nepoznala svého milého! Hrál a házel s ní jako s panenkou! Jak hloupá byla, že předtím neviděla jeho záměr!

Když se vrátila domů, Markéta všechno řekla Oliveru. Hořce zaplakala a Oliver ji pohladil po hlavě. „Už dávno jsem tušil, že mi nejsi věrná. Ale tolik tě miluji, doufal jsem, že si to rozmyslíš. Nechtěl jsem mluvit o nemoci, abych nezpůsobil lítost. Ale těch peněz je škoda… Sbíral jsem je tolik měsíců… Doufal jsem, že se dokážu vzpamatovat…“

Markéta si vzala půjčku, a nakonec si koupili tento lék. Jan se odmlčel a vydal se neznámým směrem. Markéta jej už nikdy neviděla. Oliverův stav se z té drogy zlepšoval a měli z toho upřímnou radost. O několik měsíců později si Markéta uvědomila, že je těhotná. Při pohledu na dva proužky testu nevěřila svým očím. Ani nečekala, že je někdy uvidí. Byla velmi šťastná. To je známka toho, že teď bude s Oliverem všechno v pořádku. Šla k němu, aby mu sdělila dobrou zprávu.

Ležel na podlaze a držel si srdce. Markéta zavolala záchrannou službu. Celý den strávila v nemocnici. Oliver podstoupil naléhavou operaci. Lékař pozval Markétu do ordinace. „Musím vám říct pravdu. Oliverovi nepomohly léky, ve které jsme doufali. Zbývá mu jen pár dní života, nemůžeme nic dělat, promiňte…“ Markéta tomu nemohla uvěřit. Když jí lékaři dovolili jít k jejímu manželi, Markéta mu okamžitě oznámila, že čeká dítě. Oliver plakal radostí. Z Markéty také tekly slzy. Co s nimi teď bude… „Markéto, pokud se nám narodí syn, říkej mu Michal!

P.S. Na lavičce seděl chlapec s blond vlasy a modrýma očima. V rukou držel kytici květin. – Michaeli, dej květiny svého otce na hrob a jdeme, už se stmívá. Dnes by měl tvůj otec narozeniny. Chlapec položil květiny, pohladil fotografii svého otce, na kterého vypadal nápadně. Vzal matku za ruku a šli k východu.

PSALI JSME: Z UNAVENÉ BABIČKY SE ŽENA STALA KRÁSKOU PLNOU ŽIVOTA

PŘIPOMÍNÁME: MÉMU SYNOVI JE 23 A NECHÁPE, ŽE NA LÁSKU JEŠTĚ BUDE ČAS: MEZITÍM NESMÍ MÍT NIKOHO DRAŽŠÍHO NEŽ JEHO MATKA