„Můj zeť zuřil, když se dozvěděl o mém rozhodnutí ohledně bytu“

A pak nahovořil mou dceru, aby podala žádost o rozdělení mého majetku…

Problémy vždycky ničí vztahy s příbuznými, ale když do toho strčí nos někdo zvenčí, je to opravdu zlé. Jako můj zeť – přestal se ovládat, rozhodl se rozdělit můj vlastní byt a teď je proti mně moje dcera!

Mám jedinou dceru, s jejímž otcem jsem se rozešla, když jí byly pouhé tři roky. S bydlením nemám problémy: nechala jsem si zděděný byt po babičce, prodala jsem ho a koupila si nový dvoupokojový byt, velmi prostorný, s doplatkem. Obecně vzato jsem měla všechno – střechu nad hlavou a práci, kterou jsem milovala.

Všechno kromě štěstí v mém osobním životě. Neměla jsem štěstí na muže – kdo potřebuje ženu s dítětem? Ale já jsem chtěla lásku. Ano, možná jsem to ve svých vztazích někde přehnala: vodila jsem si domů několik mužů, s jedním jsem dokonce žila tři roky.

Shromáždila jsem své přátele, svobodné kluky ve stejném věku, a vyběhla jsem s nimi do restaurace, abychom se seznámili. Ale nebylo to vážné. Na jednu stranu bych za to mohla být souzena. Ale každý, kdo ví, co je to samota, to pochopí.

Konečně jsem potkala svého budoucího manžela. Taxikářě. Velmi galantní a veselý muž, mám ho ráda. Dal mi svou vizitku a náš románek šel tak dobře… On je rozvedený a má vlastní byt. Začali jsme spolu bydlet a jeho byt byl prozatím pronajatý.

Když moje dcera skončila studium, provdala se s jejím spolužákem, který byl velmi zvláštní. Nikdy jsem ho neměla nějako ráda. Ale nedalo se nic dělat – byla to její volba.

Pronajali jsme si byt a můj milenec mě požádal o ruku. Brali jsme se v klidu, doma, na svatbě byla moje dcera a zeť, zpočátku vše probíhalo klidně, i když zeť se choval divně, jako by sledoval cirkusové představení.

A tak manželův syn požádal, aby se mohl nastěhovat do bytu svého otce: Nemohl najít společnou řeč s matkou, tedy neměl kde bydlet. Samozřejmě ho pustil dovnitř. Když k nám přijela na návštěvu dcera se zetěm, řekli jsme jim o tom a první, co zeť řekl, bylo, že se obrátil na dceru: „Neříkal jsem ti, že to začne tímhle?“

A pak mě začal poučovat. Nejdřív manžel daroval byt synovi, teď se přihlásí u mě, pak udělá všechno pro to, aby dcera neměla dědictví. Údajně lidi prokoukne od začátku, a můj manžel něco tají! A to všechno řekl ve třetí osobě, v jeho přítomnosti.

Manžel byl zmatený a já jsem požádala zetě, aby ztlumil svůj hlas. Dcera řekla, že se chystá byt rozdělit. Pro ni jsem už vůbec nebyla její matka. Mohla jsem si na ni také vzpomenout, protože moje manželství ji odsouvalo na seznam dědiců. Vyskočila jsem z toho, co jsem slyšela. Jaké dědictví? Je mi 45 let! Ještě jí můžu dát malou sestřičku a už mě odepisuje jako mrtvou ženu.

Je to šílené! Miluji svou dceru. Velmi. Vím, odkud vítr vane, ale rozhodla jsem se dát si pauzu. Ať se moje dítě podívá, s kým žije. Co když to moje dcera neprohlédne? Syn mého manžela mi alespoň říká mami a má milou a hodnou ženu.

PSALI JSME: JANA MALÁČOVÁ A MATĚJ STROPNICKÝ PROMLUVILI O PLÁNU NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ S BYTY V ČESKU: JAK HODLAJÍ JEDNAT

PŘIPOMÍNÁME: PŘED 20 LETY SE DÍVKA Z BĚLORUSKA PROVDALA ZA AFRIČANA A ODJELA DO NIGÉRIE: JAK VYPADAJÍ DĚTI TOHOTO PÁRU