Manžel jí dává ultimátum: Buď se odstěhuje její syn, nebo se s ní rozvede

Může nevlastní otec vyhodit ze dveří dítě, kterému je sotva 17 let? Proč dospělý muž vůbec dělá tak důležitá rozhodnutí týkající se jeho adoptivního syna?

Upřímně řečeno, situace je děsivá. Co ničí harmonické vztahy a vzájemné porozumění mezi členy jedné rodiny, z jakého důvodu vidí problém ve všech lidech kolem sebe, a ne v sobě?

Jak udržet lásku a porozumění v rodině?

„Jsem už pět let ve druhém manželství, mám syna z prvního manželství, brzy mu bude 17 let. Před rokem se nám s druhým manželem narodilo dítě. Hned po porodu začal můj manžel požadovat, aby syn po ukončení školy šel rovnou do práce, a ne na univerzitu.

Jejich cesty se téměř nikdy nekříží, nikdy mezi nimi nedošlo k žádným hlasitým skandálům. Všechno říká přímo mě, ne mému synovi. Říká, že naši rodinu tvoří jen tři lidé: já, on a naše společné dítě, a můj nejstarší syn nám jen překáží a měl by co nejdříve odejít od rodiny. Dává mi tvrdé ultimátum – buď se syn odstěhuje, nebo se se mnou rozvede.

Ale můj starší syn mi doma hodně pomáhá i s mladším dítětem. Můj manžel si myslí, že je líný a flákač. Staršího syna samozřejmě neopustím, ale nevím, co mám v této situaci dělat. Můj manžel nikdy nedělá kompromisy, to dělám jen já.

Z této situace můžeme vyvodit, že narození společného dítěte přimělo muže, aby konečně řekl vše, co si o svém adoptivním synovi myslel. Důležité je, že nevlastnímu synovi nikdy nevyjádřil své stížnosti, vůbec s ním nemluví a vše říká jen své ženě. Existuje předpoklad, že si muž ani neuvědomuje, jak je to nízké. Možná to pramení z nějakých jeho vnitřních komplexů.

Manžel svého adoptivního syna ponižuje, nedovolí mu ani získat vyšší vzdělání, chce ho vyhodit ze dveří bez náznaku další pomoci a podpory. Lze předpokládat, že chce, aby jeho žena zradila vlastního syna. A mladší to vidí a učí se špatným věcem. Že můžeš tak snadno zradit svou rodinu, své nejbližší okolí, svého vlastního bratra. To je třeba objasnit. Matka by neměla volit mezi svými dětmi. Není to vůbec normální. Jak může být sedmnáctiletý chlapec na obtíž rodině? Zdravý chlapec, který pomáhá matce v domácnosti a vychovává svého bratra. Je nešťastné, že se to děje v jejich rodině. Odchodem staršího syna se rodinné vztahy nezlepší, spíše naopak.

Musíme mu vysvětlit, že opuštění adoptivního syna zničí vzájemné porozumění v rodině a ovlivní i společné dítě. Chlapec půjde na vysokou školu, najde si práci a bude moci pomáhat rodině. Jinak nebude mít chuť komunikovat se svými příbuznými.

PSALI JSME: ŽENA DALA SVŮJ ŽIVOT DĚTEM, VYCHOVALA TŘI A TEĎ UŽ NEMÁ ŽÁDNOU VÝJIMEČNOU VĚC, NA KTEROU BY MOHLA VZPOMÍNAT DO SVÉHO DŮCHODU

PŘIPOMÍNÁME: „MOJE DUŠE OPUSTILA MOJE TĚLO“: MATKA NATÁČELA SVOU DCERU, JAK DOVÁDÍ VE VLNÁCH, KDYŽ DÍVKA UVIDĚLA VEDLE SEBE ŽRALOČÍ HŘEBEN