Krásný příběh o tom, jaké dávat spropitné

Obvykle dávám spropitné 10%, pokud je všechno v pořádku. V jedné diskusi se mě někdo zeptal, kolik dávat spropitné. Chtěla jsem vystoupit s krátkým „10%“, ale vzpomněla jsem si na úžasný příběh. Stalo se, že celá naše rodina byla pryč – dcery ve Francii a Holandsku, manžel na služební cestě v Německu a já na dovolené v Itálii. Krmení a zábavu koček jsme svěřili sousedce na letní chatě a nechali jí klíče od našeho domu.

Hned první den jsem se procházela po ulicích Florencie, šla jsem po ulici a přemýšlela, kde bych mohla povečeřet. V tu chvíli volá sousedka a křičí, že jsem jí nechala špatné klíče a ona se nemůže dostat ke kočkám. Bylo to ještě před érou internetu, takže konverzace byla drahá, krátká a zbytečná. Nálada byla samozřejmě v háji a chuť k jídlu šla k čertu. Přemýšlela jsem, co je lepší, jestli rozbít okno v domě, nebo rozbít dveře, a šla jsem do první restaurace, kterou jsem uviděla. Zmateně jsem seděla, zírala na jídelní lístek a nic nechtěla. Chtěla jsem plakat.

„Děje se něco?“ zeptal se číšník tak jemně, že jsem mu najednou začala vyprávět o kočkách, sousedce, klíčích… Poslechl si, povzdechl si a odešel.

Po několika minutách se vrátil: „Víte, zeptal jsem se kuchaře. Říkal, že kočky vydrží bez jídla téměř týden.“ Nalil mi víno a odešel. Spolu se salátem přinesl informace od vrchního. Měl kočku, která jednou seděla tři dny na stromě bez jídla.

Ke steaku Florenťan přišel s historkou od návštěvníků „támhle u toho stolu“, kteří měli dvě kočky, které týden držely hladovku a pily jen vodu.

Než jsem požádala o účet, vyprávěl mi tucet historek o tom, jak přežily kočky, a předával mi slova povzbuzení od šéfkuchaře, vrchního, barmana, účetního a několika strávníků. Už jsem jedla dezert a skoro se usmívala.

Obvykle nechávám 10% na spropitné, pokud po mně ovšem číšník nehází vidličkami (jako jednou v Paříži). Tentokrát jsem však nechala 25% a nikdy jsem toho nelitovala. Škoda jen, že jsem časem zapomněla jméno tohoto skvělého muže.

Netřeba říkat, že ráno klíče byly nalezeny – dala jsem jí správné, jenže sousedčin manžel je omylem vzal místo jeho. Kočky byly zachráněny.

PSALI JSME: Z LASKAVÉ A POZORNÉ SERVÍRKY SE NEČEKANĚ STALA DĚDIČKA, STAŘÍK JÍ NECHAL VŠECHNO, CO MĚL

PŘIPOMÍNÁME: „PRACUJI, TAKŽE ŽENA BY MĚLA DĚLAT VŠECHNY DOMÁCÍ PRÁCE,“ ZÁSADNĚ S TÍM NESOUHLASÍM